4. 3. 2025 | Filip Švec | 6 minut čtení
Ceny kakaa a kávy rapidně vzrostly. Kakao za poslední dva roky zdražilo o enormních 350 % a ceny kávy zase v průměru o 200 % v porovnání s cenami z roku 2023. Média často uvádějí, že zdražení je výsledkem kombinace nižší nabídky, způsobené špatným počasím a klimatickou změnou a zvýšené poptávky. Ano, toto jsou skutečné a zásadní faktory, avšak není to zdaleka kompletní odpověď. Pojďme si říct celý příběh.
Ghana a Pobřeží slonoviny
Západní Afrika je zodpovědná za 70 % světové produkce kakaa, z čehož většina se koncentruje právě ve zmíněných dvou státech. V těchto zemích působí hlavně drobné farmy, které jsou nuceny prodávat kakao za státem určené ceny. Důvod je přece jasný, stát musí dohlížet na kvalitu, udržitelnost a musí chránit farmáře před volatilním trhem. Dopadá to však stejně jako každý jiný státní zásah – systém je nefunkční, drahý a lidé kvůli němu zbytečně trpí.
Farmy dostávají za svoji úrodu zaplaceno násobně méně než je tržní cena, obrovské globální nárůsty v poptávce nejsou tedy nijak reflektovány. Spousta farmářů dostává mzdu nižší než 2$ na den a jsou tedy hluboko pod hranicí chudoby. Přímým důsledkem je, že nemají prostředky na nákup nových a odolnějších rostlin, pesticidů a hnojiv. Tím dále klesá jejich produkce a roste nedostatek, tedy i cena kakaa.
V čistě volnotržním prostředí by mohl farmář jednoduše zvýšit produkci – zakoupit vše potřebné, expandovat a najmout nové zaměstnance. Tento mechanismus je v současné situaci státem blokovaný a cena kakaa tedy zůstává nepřirozeně vysoko. A výsledek? Farmáři žijí dále v chudobě a spotřebitelé musí dále platit přemrštěné ceny za výrobky z kakaa.
Státní instituce Cocobod, jenž ovládá kakaový trh v Ghaně, spíše než aby zvolnila svůj tlak na místní farmáře, tak volá po kolektivní a národní akci proti těm, kteří se rozhodnou svoji úrodu ze země pašovat a prodat v zahraničí za příznivější ceny.
EU Deforestation Regulation
To by nemohl být článek o zbytečných státních regulacích, pokud bychom nezmínili EU. Evropská unie samozřejmě nezklamala a vyplodila svůj další masterpiece. Na první pohled to vše dává smysl, nikdo přece nechce deforestaci, to je špatná věc, pojďme to zakázat! Bohužel, tenhle přístup má téměř vždy nezamýšlené dopady a často i úplně mine svůj cíl.
Farmáři budou mít nově povinnost prokázat, že jejich produkce nepochází z pozemků, jež byly odlesněny po konci roku 2020. To vytvořilo mnoho zmatku, farmáři si nebyli jisti jak mají tyto zákony prakticky implementovat a kdo za nově vytvořené náklady zaplatí. Výsledkem budou opět ještě náročnější podmínky pro farmáře a ještě dražší kakao pro evropské spotřebitele.
Tržní řešení
Přitom to jde dělat jinak, bez nucení a bez pohrůžek násilí. Většina lidí má přirozenou tendenci chránit životní prostředí, pokud to jejich materiální stav dovoluje. Podívejme se, kolik firem se udržitelnosti věnuje a to i bez státních zásahů, nýbrž z jejich svobodné vůle, či aby plnili přání zákazníků a tím maximalizovali své zisky.
Například zakoupením čokolády “GORILLA bar” od společnosti Chocolate makers můžeme podpořit chráněné stanoviště pro gorily v Kongu či Indonésii. Projekt zároveň cílí na zero-waste a udržuje spravedlivé podmínky pro farmáře, kteří díky férovým mzdám nemusí vydělávat ničením lesů, ve kterých gorily pobývají.
Přístup firmy To’ak je zase zaměřen na udržení přirozeného ekosystému pro dosažení maximální kvality výrobku. Toak regeneruje části extrémně ohroženého ekvádorského deštného pralesu, ve kterém vysazuje i kakao, z něhož následně vyrábí prémiovou čokoládu.
Chocolat Madagascar funguje na tzv. raise trade modelu. Svým farmářům platí extra za vyšší kvalitu kakaa a následně přímo v místě produkce vyrábí z čerstvých bobů čokoládu. Tím zvyšuje místní životní úroveň a zároveň dosahuje vysokých kvalit produktu, to vše i se zvýšenou šetrností k přírodě. Podobných projektů existuje mnoho a přibývá jich s tím, jak naše společnost bohatne.
Státní regulace násilně potlačují přirozený ekonomický růst a vývoj společnosti. A to pod vlajkou ochrany přírody a dalších “morálních” cílů. Politici se snaží tvrdit, že bez regulace tyto cíle zůstanou nechráněné. Není tomu tak a důkazy můžeme nalézt na volném trhu a ve svobodných interakcích mezi lidmi.
Celní šikana dovozu kávy do EU
Evropská unie uvaluje 7,5% dovozní clo na kávu praženou mimo EU (Celní správa). Důvod je jasný, chránit domácí pražírny a tedy vytvořit více pracovních míst a zisků v rámci EU. To zní krásně, ale krásné to vskutku není. Výsledkem tohoto cla je logicky dražší káva, jelikož u nás jsou daleko vyšší mzdy a náklady na pražení, než v zemích kde se káva produkuje. Dalším problémem takového zásahu do ekonomiky je to, že zaměstnanci kteří se teď věnují pražení kávy by se mohli věnovat nějakému jinému povolání, které se nedá tak lehce outsourcovat a vytvářet daleko více hodnoty pro společnost.
Chránit tuzemskou ekonomiku skrze cla, tarify a regulace sice zní atraktivně, ale v dlouhodobém horizontu to má často za následek horší životní úroveň pro všechny zúčastněné a zpomaluje rozvoj celé společnosti.
Co se pražené kávy týče, existuje protiargument, že v Česku pražená káva bude čerstvější a tedy chuťově lepší a tento argument může skutečně být validní. Avšak ani tak by stále nebylo zapotřebí státního zásahu. Trh by přirozeně nabídl levnou kávu ze zahraničí lidem, kteří si na chuti tolik nepotrpí a prémiovou tuzemskou kávu pro fajnšmekry, jenž jsou ochotni zaplatit vyšší cenu. A tedy mohou být všichni spokojeni, bez nucení, pohrůžek a násilí.
Více k tématu cla na dovoz kávy se dočtete v článku Radka Cieslara!
