Proč je zákaz propagace komunismu v České republice špatně?

14. 6. 2025 | Tomáš Novotný | 6 minut čtení

Může stát rozhodovat, které názory smíme vyslovit? Poslanecká sněmovna České republiky zakázala propagaci komunismu, kterou lze nyní trestat až pěti lety vězení. Návrh, který ještě čeká na schválení Senátem a podpis prezidenta, vyvolal vášnivou debatu. Z libertariánského hlediska tento zákaz porušuje základní principy svobody slova a individuální autonomie. Tento článek zkoumá, proč je zákaz propagace komunismu z pohledu libertariánů špatný, a zároveň poskytuje historický kontext, který k němu vedl.

Historický kontext

Komunistický režim v Československu (1948-1989) byl obdobím značného útlaku. Podle údajů z CommunistCrimes.org bylo během tohoto období odsouzeno přibližně 265 000 lidí za politické důvody, z nichž mnozí čelili vězení, exilu nebo popravám. 

Režim znárodnil soukromý majetek, potlačil opozici a omezil základní svobody, jako je svoboda projevu a shromažďování. Tyto události zanechaly u velké části společnosti po právu hluboké trauma, což vysvětluje, proč někteří politici a občané chtějí zabránit glorifikaci komunismu.

Zastánci zákazu tvrdí, že propagace komunismu může být považována za formu podpory násilí a porušování lidských práv. Zákaz navíc může být vnímán jako symbolické gesto, které potvrzuje oddanost České republiky demokratickým hodnotám a odmítá totalitní ideologie.

Zákaz propagace komunismu není první pokus o omezení ideologií. V roce 2010 nejvyšší správní soud rozpustil Dělnickou stranu, kvůli symbolice navazující na Adolfa Hitlera a národní socialismus, což bylo v souladu s již tehdy existujícími zákony zakazující propagaci nacismu.

Argumenty proti zákazu

My libertariáni klademe důraz na individuální svobodu, včetně svobody slova, jako na základní pilíř svobodné společnosti. Zákaz propagace komunismu je v rozporu s těmito principy z několika důvodů:

1. Svoboda slova jako základní právo
   Svoboda slova je klíčem k otevřené diskusi, i když jde o kontroverzní názory. John Stuart Mill ve svém díle O svobodě píše: „I špatný názor je součástí poznání.“ Zákaz propagace komunismu omezuje toto právo a dává státu moc rozhodovat, které ideologie jsou přípustné. Takový přístup může vést k dalším omezením svobody projevu a zároveň k nebezpečí precedentu.
2. Psychologická reaktance
   Zakázání projevu jakékoli ideologie ji může učinit přitažlivější. Tento fenomén, známý jako psychologická reaktance, znamená, že lidé touží po tom, co je zakázáno. Zákaz tedy může paradoxně zvýšit zájem o komunismus. 
3. Subjektivní definice nebezpečných ideologií
   Co je „nebezpečná“ ideologie? Libertariáni považují rozšíření moci státu za formu násilí, zatímco komunisté mohou kritizovat soukromý majetek. Taková subjektivita otevírá dveře k zneužití moci a cenzuře jiných názorů, což dokládá výše zmíněný precedent rozpuštění Dělnické strany v roce 2010.

Tento zákaz také vytváří nový nebezpečný precedent. Pokud stát může zakázat jednu ideologii, co mu brání zakázat další? Tento krok může pomoct postupně omezovat svobodu projevu a ohrozit pluralitu názorů.

Alternativní přístupy

Místo zákazu propagace komunismu existují alternativní přístupy, které respektují svobodu slova:

1. Vzdělávání o historii: Muzea, jako například Památník obětem komunismu v Praze, a vzdělávací programy mohou připomínat zločiny komunismu efektivněji než zákazy.
2. Otevřená diskuse: Pravda zvítězí v debatě, nikoliv cenzurou názorů s kterými nesouhlasíme. Svoboda slova umožňuje odhalit slabiny škodlivých ideologií.
3. Pamětní akce: Výročí, jako Sametová Revoluce, posilují povědomí o hodnotě svobody bez potřeby omezovat projevy.

Pokrytectví zákazu

Zákaz propagace komunismu lze vnímat jako politicky oportunistický krok. Sametová revoluce v roce 1989 byla postavena na principu nenásilného přechodu moci, který zahrnoval nevyslovenou dohodu o nekriminalizaci představitelů komunistického režimu. Tato „plošná amnestie“ umožnila klidný pád režimu, protože komunisté věděli, že nebudou hromadně stíháni. Kdyby hrozily tvrdé represe, mohli se komunisté uchýlit k vojenskému odporu místo k jednání s Václavem Havlem a opozicí.

Proč politici zakazují propagaci komunismu, když dnes komunistická ideologie nepředstavuje reálnou politickou hrozbu? Existuje pro tento zákaz v současnosti skutečný důvod, nebo jde spíše o snahu získat levné politické body? Prohlášení, že komunismus je špatný a je potřeba jej zakázat, je bezpečné a populární, obzvláště v zemi s traumatickou zkušeností z minulosti. Pokud by však komunistická ideologie byla skutečnou hrozbou, tento zákon by pravděpodobně neprošel kvůli obavám z eskalace napětí. Politici se tedy staví proti ideologii, která nemá významný vliv, aby posílili svou pozici, aniž by riskovali skutečný politický konflikt.

Zákazy nás před komunismem neochrání

Z libertariánského hlediska je zákaz propagace komunismu v České republice špatný, protože porušuje základní principy svobody slova a individuální autonomie. Ačkoli je pochopitelné, proč někteří chtějí zabránit glorifikaci komunistického režimu, je potřeba varovat, že cenzura je nebezpečná a kontraproduktivní. Ironií je, že snaha potlačit názory státní mocí připomíná právě metody, které komunistický režim používal k umlčení svých odpůrců. Místo toho by společnost měla klást důraz na vzdělávání, otevřenou diskusi a pamětní aktivity, které zajistí, že se historie nebude opakovat, aniž by byly obětovány základní svobody.