30. 9. 2025 | Teodor Kuběna | 10 minut čtení
Koalice SPOLU zveřejnila svůj volební program. Slova jako „svoboda“ a „prosperita“ v něm najdeme často. Otázkou je, zda jde o skutečnou cestu ke svobodě, nebo jen o další plán na řízení společnosti shora. Podívejme se na program optikou libertariána.
Obrana a bezpečnost
SPOLU slibuje modernizaci armády a výdaje až 3,5 % HDP (do roku 2035). To je spousta peněz, ale efektivita může být sporná. Kam mají v plánu peníze investovat v programu neříkají. Jen zmiňují podporu tuzemských firem. Podle toho, jak vypadají investice pod taktovkou SPOLU nyní, můžeme předpokládat velké státní zakázky v podobě nákupu tanků a stíhaček.
Krom toho, že zakázky na armádní techniku jsou vždy kontroverzní a vzbuzují nejistotu o pravé hodnotě zakoupeného vybavení a potenciální korupci, jsou také v dnešní době pravděpodobně velmi neefektivní. Mnohem lepší by byla investice do dronů, výcviku v boji s nimi a protiletecká obrana, jak ukazuje válka na Ukrajině. Tohle však není strategie, kterou by SPOLU za poslední 4 roky ve vládě prosazovalo.
Část, která se věnuje motivaci mladých do armády skrze školy a zájmové organizace pak splňuje definice státní propagandy.
V rámci tohoto bodu zmiňuje SPOLU také své postoje k mezinárodní politice a vztahům v „reformované“ EU, které potěší – svobodný konkurenceshopný trh, málo regulací a změna Green Dealu. Také chtějí prosadit zrušení zákazu prodeje aut se spalovacím motorem. To zní dokonce i překvapivě uvěřitelně, protože ODS v EU skutečně hlasovala proti Green Dealu.
Důležitý je rezolutní postoj SPOLU k válce na Ukrajině a Rusku a snaha o rozšíření EU o nové členské státy. Postoj k Rusku je ale má osobní intepretace programu, protože slovo „Rusko“ se v něm neobjeví ani jednou.
Dlouhodobý postoj SPOLU k euru je pak čistý populismus – „až to bude výhodné“, je jen lavírování mezi tábory.
Alespoň chtějí zrušit uprchlické kvóty, které omezují svobody členských států EU a také svobody migrantů. Uprchlíci mají mít právo se rozhodnout do jaké země chtějí utéct. Stejně tak je lepší, když rozhodování států v EU zůstane decentralizované.
Hasiče by libertarián preferoval privatizovat, ale zmínka o modernizaci jejich vybavení je asi lepší než nic. Z nějakého důvodu k tomu SPOLU přidává i modernizaci Policejního vybavení a zrušení zdlouhavého papírování, aby Policie mohla efektivnějí konat. Policie více omezuje svobody, než aby je chránila, takže tuhle část hodnotím negativně.
Vize SPOLU na obranu, bezpečnost a mezinárodní politiku neobsahuje nějaké zásadní hrozby pro svobodu občanů a vesměs obsahuje správné postoje.
Ekonomika a podnikání
SPOLU tvrdí, že pomůže ekonomice skrze sjednocení portálu občana a digitalizace daňového přiznání. Jednotný portál občana a digitální daně mohou zjednodušit život. Pokud musíme se státem komunikovat, pak preferujeme, aby to bylo co nejrychlejší a nejméně otravné.
V obecné rovině je digitalizace státní správy velmi nežádoucí, protože dává státu mocný nástroj, který lze v budoucnu, především díky strojovému učení, snadno zneužít. V každém případě je třeba mít na pamětí, že stát IT dělat neumí, takže šance na úspěšnou digitalizaci čehokoliv jsou v relativně malé.
Z investic do “strategický projektů”, je rozvoj jaderné energetiky část, která bolí libertariána určitě nejmíň, naopak může dokonce i potěšit.
Potěší i slib zrušit Ministerstvo pro místní rozvoj a redukovat duplicitu agend. Jenže otázka je, proč se to neudělalo už během svého vládnutí. Pro podnikatele program přináší další nadějné body – méně byrokracie, nižší dotace. Tady se SPOLU dostává blízko k principům svobodného trhu.
Bydlení
Usnadnění převodu brownfieldů je chválihodné, ale opět se člověk ptá, co poslední 4 roky bylo důležitější, když ne tohle. V nadějných projektech SPOLU pokračuje v rámci části s domovými projekty “na klíč”. Program ale nezmiňuje jestli má jít o bytové, nebo rodinné domy.
Podpora družstevního bydlení skrze debyrokratizaci je vítaná ale trochu vágní. Stále lepší než nic. Vzápětí bohužel zmiňují státní výstavbu bytů, což s trhem nemá nic společného.
Vzdělávání a věda
V oblasti školství chce SPOLU modernizaci programů, která nezní špatně, ale reálný dopad bude malý. Zavádění AI do výuky je buzzword. Ano, může to vytvořit precedens pro konzervativní kantory, že AI je legitimní nástroj, ale představa, jak s tím pracuje šedesátiletá učitelka, je spíš tragikomická.
Co ale v programu skutečně chybí je svoboda. Žádná zmínka o deregulaci, podpoře soukromých škol nebo větší autonomii studentů a rodičů. Vše stojí na dalším státním plánování. Stejně tak investice do výzkumu a vývoje – pokrok přichází od firem, ne z centrálně řízených programů.
Zdraví a příroda
Zdravotnictví má být podle SPOLU efektivnější díky digitalizaci. Jenže jednotná databáze zdravotnických dat je obrovské riziko.
Pozitivní je alespoň snaha vytvořit lepší podmínky pro farmaceutický průmysl. To může zvýšit dostupnost léčiv. Horší je, že se v programu neobjevuje skoro nic o tržních procesech ve zdravotnictví.
Program také mluví o navýšení investic do sportovišť, sportovních klubů a tak podobně. Opět se jedná o státní plánování, které upřednostňuje jedny sporty před druhými a obecně nemá nic společného s politikou klasického liberalismu, natož pak libertariánství.
Stejně problematická je kapitola o ochraně přírody a zemědělství. Není zde jediná zmínka o tržních procesech, akorát státních zásazích do ochrany přírody a farmářů. Dotace “malým místo velkým farmářům” problém neřeší. Podpora farmářských trhů a hesla o “českých potravinách” zavání protekcionismem. Nutno dodat, že není zmíněno co je myšleno tou podporou farmářských trhů. Pokud budou zvýhodněny daňovými úlevami, pak je to velmi vítaná změna. Pokud dotacemi, tak zcela naopak.
Vtipné je, že daňové úlevy můžou ulehčit život farmáře stejně tak jako ekvivalent v dotacích. Rozdíl je v tom, že v prvním případě není potřeba násilného aparátu k okradení jiných lidí, aby mohly být jejich peníze následně přerozděleny.
Infrastruktura a energie
Dokončení dálnic a modernizace železnic sice není libertariánské, ale privatizace v dohledné době nepřipadá v úvahu. Lepší aspoň trochu funkční stát, než úplná stagnace. S tím dokážeme žít.
Zavedení jednotné jízdenky pro Česko v podobě aplikace je podobný příběh. Pokud už si stát nárokuje nešťastný monopol na tenhle průmysl, pak jsme rádi, že aspoň konsoliduje nesmyslný počet aplikací do jedné.
Vysokorychlostní trať (VRT) je pak populismus a obří plýtvání v podobě megalomanského projektu, který spolyká miliardy bez reálného přínosu. Ekvivalentní investice do modernizace železnic a navýšení rychlostního limitu třeba na 250 km/h na více linkách by mělo podstatně širokosáhlejší dopad, než jedna linka Praha-Brno-Ostrava, která pojede 350 km/h.
Co mě ale zaráží je rychlejší internet a signál do roku 2030? To nemá řešit stát, ale trh – nechť stát privatizuje frekvence a přestane si hrát na operátora.
V energetice najdeme naopak několik pozitiv. Opět, pokud si stát nárokuje monopol na energetiku, pak je smysluplné investovat do jaderných zdrojů, tak jako se zmiňuje v programu. Nulový tarif pro domácnosti v době přebytku elektřiny také dává smysl.
Rodiny a společnost
Rodinná politika SPOLU začíná zase u státního plánování – proklamace typu „školky a dětské skupiny pro každé dítě”, zní jako vytržené z programu SOCDEM.
Nové domovy pro seniory lze pochopit v dnešním systému, který stát pokazil. Aspoň zaznívá zmínka o modelu PPP, tedy kolaboraci mezi veřejným a soukromým sektorem.
Chuť spraví daňové úlevy pro pracující rodiče a možnost kratších úvazků. Zjednodušení zákoníku práce, rušení zbytečných a duplicitních zákonů s podmínkou “jeden nový a dva pryč” vzbuzuje dokonce mírnou radost při čtení programu.
Digitalizace justice je dalším příkladem, kde SPOLU míří správně. Alternativní tresty místo vězení jsou také vítaným návrhem.
Naopak zmínka o ochraně veřejnoprávních médií je opět připomínka toho, že SPOLU opravdu nezastává hodnoty klasického liberalismu, ale spíše sociální demokracie. Třešničku na tomhle etatistickém dortu pak tvoří pasáž o ochotě “chránit principy demokratického právního státu přiměřenými nástroji proti masivnímu šíření dezinformací”, která je pouhým eufemismem pro cenzuru.
Co si o tom myslet?
V dokumentu se často nachází protichůdná tvrzení, kdy chce SPOLU jeden problém řešit tržně a druhý problém stejného principu pak zase státně. Pravděpodobně podle občanské nálady a toho co je v dnešní době akceptovatelné, aby stát vykonával.
V neposlední řadě se chci pozastavit u digitalizace různých odvětví, která se opakuje snad v programu každé strany. I v tomhle textu k různým návrhům na digitalizaci píšu různé komentáře.
Proč je digitalizace justice vítaná a digitalizace zdravotnictví ne? Protože digitalizace nutných interakcí, kdy je občan nucen komunikovat se státem, zkracuje tento proces, dělá jej levnějším a méně otravným. Obecně zde digitalizace redukuje transakční náklady.
Naopak digitalizace mocenských nástrojů představuje spíše nebezpečí. Jedná se o registry obyvatel, centrální databáze zdravotnictví, finanční transakce nebo jiné citlivé údaje. Centralizování těchto dat může být silným nástrojem pro kontrolu a sledování občanů.
Tenhle program je dost podobný jako samotná vláda SPOLU. Sice je to vesměs v pořádku, ale každý asi čekal víc. Snížení daní, méně státních zásahů, rychlejší vyrovnání státního dluhu, obratnější řešení bytové a důchodové krize atd…
Program SPOLU není černobílý. Obsahuje pár skutečně pozitivních návrhů – deregulace, daňové úlevy, omezení byrokracie. SPOLU má v plánu pokračovat v konsolidaci veřejných financí, zvětšování ekonomické svobody a omezení státního zadlužování. Škoda jen, že toho není víc.