16. 3. 2025 | Tom Palmer | 8 minut čtení
Řádná ústavní vláda je jedinou zárukou života, svobody a majetku jednotlivce.
Článek je editovanou verzí přednášky, kterou Tom Palmer měl na konferenci Studentů za svobodu ve Washingtonu D.C. na začátku února 2025.
Jsme svědky exploze populismu, hnutí, které nevěstí nic dobrého pro svobodu. Představuje nejvyšší stupeň polarizace, kdy lidé nestojí pouze na různých koncích názorového spektra, ale kdy se navzájem považují za nepřátele. Jak to popsal jeden z nejvlivnějších propagátorů populismu, peronistický „postmarxistický“ teoretik autoritářství Ernesto Laclau:
“V případě populismu hranice vyloučení rozděluje společnost na dva tábory. „Lid“ je v tomto případě něco méně než celek členů společenství: je to dílčí složka, která však aspiruje na to, aby byla pojímána jako jediný legitimní celek.”
Laclau aktualizoval myšlenky Carla Schmitta, vlivného národně-socialistického právníka a politického teoretika, který tvrdil, že „specifické politické rozlišení … lze redukovat na rozlišení mezi přítelem a nepřítelem“. Schmitt trval na tom, že jednání vůdce „nepodléhá zákonu, ale je samo o sobě nejvyšší spravedlností. … V největší nouzi se nejvyšší spravedlnost ospravedlňuje a objevuje se nejvyšší stupeň pomstychtivé soudní realizace jejího práva“.
Populismus – záměrné vytváření „hranice vyloučení“ mezi přáteli a nepřáteli – a neodpovědná moc vystihují styl dnešní politiky. Ti, kdo nesouhlasí s prezidentem, jsou označováni za „nepřátele lidu“ a lidské bytosti jsou popisovány jako „škůdci v hranicích naší země“. Tuto mentalitu lze jistě nalézt jak na levici, tak na pravici, ale v současné době je to pravice, která je na vzestupu.
Tato nová pravice není konzervatismem zaměřeným na zachování liberálních výdobytků minulosti – odstranění otroctví, zajištění rovnosti před zákonem, omezené ústavní vlády, práva na uctívání, právo mluvit, nabývat a vlastnit majetek, obchodovat za vzájemně dohodnutých podmínek a žít podle vlastních představ. Místo toho prosazuje radikálně protichůdný program, který usiluje o centralizaci absolutní, svévolné a nezodpovědné moci v rukou pouze výkonné moci.
Populismus: Konec slušnosti
Populismus je ve své podstatě odmítnutím občanské slušnosti a občanské společnosti. Úpadek občanské slušnosti pokročil natolik, že bude zapotřebí velkého úsilí k jejímu obnovení. Hněv, zuřivost, vztek a zášť nenahradí ctnost, čest, poctivost, čestnost a odpovědnost. Zvůle nenahradí zásady. Impuls nenahradí rozumnou úvahu a urážky slušnost. Se ztrátou zdvořilosti se ztrácí i myšlenka žít společně jako rovnoprávní občané v ústavní republice, kde existuje svoboda pro všechny bez ohledu na náboženství, etnickou příslušnost, pohlaví, národnost nebo jiné charakteristiky velkého a rozmanitého národa. Nahrazení principu vůlí nás všechny vydává na milost a nemilost mocným. Hrozí nám velké riziko, že v orgiích polarizace a v oslavě koncentrované moci v rukou těch, kteří se chlubí nedostatkem ctností, přijdeme o svobodu.
Hrozí nám ztráta naší ústavní republiky? Ti, kdo tvrdí, že se to u nás nemůže stát, jsou na omylu. Může se to stát. Obávám se, že pokud nebudeme jednat na obranu dělby moci a právního státu, stane se to.
Někteří říkají, že nepředvídatelnost a naprostá svéhlavost jsou výhodou v politických záležitostech, zahraničních i domácích. Není tomu tak. Je to spíše recept na tyranii. Jak poznamenal James Madison ve Federalistovi č. 62, „proměnlivá politika … otravuje požehnání samotné svobody“:
“Zákon je definován jako pravidlo jednání, ale jak může být pravidlem, které je málo známé a ještě méně pevné? Dalším důsledkem veřejné nestability je nepřiměřená výhoda, kterou poskytuje prozíravým, podnikavým a penězi obdařeným jedincům oproti pracovité a neinformované mase lidí. Každé nové nařízení týkající se obchodu, příjmů nebo jakkoli ovlivňující hodnotu různých druhů majetku přináší novou úrodu těm, kdo tuto změnu sledují a mohou vysledovat její důsledky; úrodu, kterou nevychovávají oni sami, ale námaha a starosti velké části jejich spoluobčanů. To je stav, kdy lze s jistou dávkou pravdy říci, že zákony jsou vytvářeny pro několik málo lidí, nikoliv pro mnohé.”
Myšlenka, že právní stát je nezbytný pro užívání svobody, je jádrem klasického liberálního myšlení.
Nebezpečný případ autoritářského rozvratu
V zahraniční politice byl nedostatek předvídatelnosti – přesných očekávání ohledně politiky jiných vlád – jednou z hlavních příčin první světové války, tohoto aktu kolektivní sebevraždy, který zničil miliony životů a zmařil předchozí pokrok směrem ke svobodě, toleranci, míru a prosperitě. V jejím důsledku přišel bolševismus, fašismus, nacionální socialismus a ještě katastrofálnější válka a masové vyhlazování národů. Jen blázen považuje nepředvídatelnost za správný aspekt politiky.
Někteří ospravedlňují svévolnou moc poukazováním na nedokonalosti a vady světa, kterých je mnoho. Je snad řešením vzít do ruky kladivo na stávající svět, rozbít ho na kusy v naději, že rozbití tyto nedostatky napraví? Ne, to spíše způsobí škodu než nápravu nedostatků, spíše rozbije na kusy instituce vlastnictví, práva a občanské slušnosti, které jsou základem naší svobody.
Elon Musk se vyjádřil, že „možná jen potřebujeme novodobého Sullu“. Ne, pane Musku, nepotřebujeme. Sulla vedl válku proti svým spoluobčanům a tisíce jich zavraždil. Jak popisuje historik Anthony Everitt: „[Sulla] vyvěsil na Fóru na bílé tabulky seznamy proskripcí, na nichž byla uvedena jména těch, které chtěl zabít. Kdokoli měl ze zákona právo zabít proskribovanou osobu a po předložení přesvědčivého důkazu (obvykle hlavy) mohl požadovat značnou odměnu ve výši 1 200 denárů. Hlavy zabitých byly zpravidla vystaveny na fóru.“ Zabitým také zabavoval majetek a své přátele bohatě odměňoval.
Sulla byl stejně jako ti, kteří se ho dnes dovolávají, malicherný, mstivý a pomstychtivý. Jako svůj epitaf údajně zanechal výrok: „Žádný přítel mi nikdy neposloužil a žádný nepřítel mi nikdy neublížil, kterému bych to plně neodplatil.“ Praktikoval model pomsty a odplaty, který nám slibuje Trump a jeho následovníci. Novodobého Sullu „nepotřebujeme“. „Nepotřebujeme“ uříznuté hlavy rozvěšené po Bílém domě. „Nepotřebujeme“ konfiskaci majetku ‚nepřátel‘ režimu a jeho rozdělení mezi jeho ‚přátele‘.
Odmítnout Sullu jako vzor neznamená smířit se s naší přebujelou vládou. V průběhu minulých staletí státní moc rostla a někdy slábla, ale v některých oblastech rostla příliš mnoho a slábla příliš málo. Velikost vlády se zvětšila, ale je důležité si uvědomit, že někdy se její pravomoci zmenšily. Žádný zlatý věk svobody neexistoval a nostalgie po ztracené éře je chybou. Můj zesnulý přítel David Boaz, jehož poslední veřejný projev byl v loňském roce, se zabýval „Vzestupem neliberalismu ve stínu liberálního triumfu“ . Připomněl nám, že je fantazií myslet si, že v minulosti bylo vše růžové a spravedlivé. Jak poznamenal na jiném místě:
“Trpíme spoustou regulací a omezení, kterým naši předkové nečelili. Ale v roce 1776 byli černí Američané drženi v otroctví a vdané ženy neměly jinou legální existenci než jako zástupkyně svých manželů. V roce 1910 a dokonce i v roce 1950 černoši stále trpěli pod právními pouty Jima Crowa – a všichni jsme po celé poválečné období čelili konfiskačním daňovým sazbám. Vzpomeňte si znovu na rok 1977; nejenže jsme měli 70% daňové sazby, ale také přísnou regulaci cen v nákladní dopravě a u leteckých společností … často bylo nezákonné, aby nákladní společnost vozila rajčata do města a nábytek zpět na venkov … měli jsme monopolní telefonní společnost a přísnou regulaci úroků a investic … zákony o sodomii ve většině států … a alespoň krátce všeobecnou kontrolu mezd a cen.”
V roce 1776, 1950 ani nyní zlatý věk svobody nikdy nebyl a nikdy nebude. Lidé, kteří si váží svobody, ji vždy budou muset bránit před těmi, kdo si osobují právo mít moc nad ostatními.
Ústavní vláda je lepší než neorganizovaná tyranie
Existuje oprávněný důvod k odstranění zkorumpovaných institucí a donucovacích praktik. Ty je však třeba odlišit od legitimních institucí vlastnictví, práva a ústavního řízení, včetně dělby moci, které slouží jako pilíře svobodné a občanské společnosti. Nesledujte Sullovu cestu, spíše – máme-li se odvolávat na římské vzory – cestu Cata mladšího a Cicerona, kteří nebojovali za pozastavení platnosti zákonů a očistu svých odpůrců, ale za její zachování prostřednictvím projevů, ústavy a morálního příkladu.
Federální vláda Spojených států je přebujelá, panovačná a příliš mocná. Chci zmenšit její velikost, omezit nárůst byrokratických úřadů, ale především omezit její pravomoci. Stát by se neměl hodnotit a měřit podle počtu zaměstnanců, ale podle pravomocí, kterými disponují. Propustit některé z nich, i když nezrušíme donucovací pravomoci, které mají, znamená prostě nahradit jedny pány jinými. Vláda může mít více zaměstnanců nebo větší rozpočet, ale pokud jsou její pravomoci řádně omezeny, je to vláda omezenější než ta, která má méně úředníků, ale nemá právní stát.
Kongres, výkonná moc, soudní moc, státy a občané mají slavnostní povinnost omezovat vládní pravomoci a udržovat je v mezích stanovených ústavou. Jde o to omezit moc, nikoliv se jí zmocnit a využívat ji k různým účelům, jak se o to snaží „národní konzervativci“ nebo pravice. Chlubit se nepředvídatelností – svévolí – vede spíše k tomu, že nejprve vznikne neorganizovaná tyranie a pak něco horšího: organizovaná tyranie. Pohrdání ústavní vládou je receptem na tyranii, zvláště když ti důslednější z jejich vůdců jsou otevřenými zastánci konce ústavního republikanismu a obnovy monarchie. (Nikoliv, aby bylo jasno, neškodných konstitučních monarchií současné Evropy, ale absolutní a nezpochybnitelné výkonné moci). Tento nový absolutismus není žádným zlepšením oproti jeho dřívějším verzím. Pokud bude posílen moderními technologiemi, bude pravděpodobně ještě mnohem horší.
Tyrani, zahraniční i domácí, se již nyní s napětím snaží zničit naši ústavu, která, ač roztrhaná a potrhaná, stále poskytuje útočiště před těmi, kdo nás chtějí připravit o naše svobody. Russell Vought tvrdí, že žijeme v postkonstituční době, a navrhuje centralizovat veškerou moc v rukou výkonné moci – pokud ovšem je touto mocí ta, které tak otrocky slouží. To otevírá dveře tyranskému zneužití, uzurpaci moci, která je drzá, neústavní, nezákonná a hluboce nebezpečná.
Mýtus o silných amerických institucích
Proč bychom se měli bát o naši republiku? Je situace opravdu tak hrozivá? Často slýchám, že Amerika bude vždy svobodná díky našim silným institucím. To je přelud. Instituce jsou tak silné, jak silné jsou morální ctnosti těch, kteří zastávají příslušné funkce. Skuteční konzervativci – nikoli pozéři nové pravice, kteří je vytlačili – bývali cenným doplňkem libertariánského trvání na právech jednotlivce. Nepokládám se za konzervativce, ale vážím si starých konzervativců, kteří radili nerozbíjet věci, když si člověk není jistý, jak fungují, ani nezaměňovat chaos s uspořádanou svobodou, ale podnikat reformy s rozmyslem a s určitým respektem k těm institucím, které obstály ve zkoušce času.
V roce 2021 jsme viděli, jak se tyto konzervativní ctnosti testují, a jen někteří – ale dost – se drželi svých povinností. Viceprezident Mike Pence se zachoval správně, když na tom záleželo nejvíce, a to navzdory hrozbám ohrožujícím jeho život. Zastupitelé státu Georgia udělali správnou věc, navzdory jasným hrozbám. Odmítli lhát, aby „našli“ přesně o jeden hlas více, než bylo potřeba ke zvolení kandidáta, kterého ve volbách podporovali. Podobnou odvahu projevili i další v Georgii, Arizoně, Michiganu a jinde. Téměř neuspěli. Bylo jich však právě tolik, aby udrželi ústavní pořádek a zabránili státnímu převratu. Co nás to učí o institucích? Ukazuje nám to, že jsou tak silné, jak silní jsou ti, kteří pod nimi zastávají funkce.
Athénský řečník a demokrat Démosthenés byl velkým nepřítelem makedonského zničení aténské demokracie Filipem a Alexandrem. Při obžalobě Meidia, který ho veřejně napadl, Démosthenés svůj případ před athénskou porotou uzavřel připomínkou toho, co znamená být občanem demokratického státu:
“Přemýšlej. Jakmile tento soud povstane, každý z vás půjde domů, jeden rychleji, druhý pomaleji, nebude se obávat, nebude se ohlížet za sebe, nebude se bát, zda narazí na přítele či nepřítele, na velkého či malého, na silného či slabého nebo na něco podobného. A proč? Protože ve svém srdci ví a je si jistý a naučil se důvěřovat Politice, že ho nikdo neuchvátí, neurazí ani neuhodí.”
Tato důvěra v bezpečnost vlastního života nebyla dána fyzickou silou toho kterého člověka nebo jeho schopností bránit se v boji, ale důvěrou všech v zákony a všeobecnou ochotou bránit práva druhých. Démosthenés to athénským porotcům připomněl,
“Je-li někomu z vás ukřivděno a hlasitě křičí, přiběhnou zákony a budou mu po boku, aby mu pomohly? Ne; jsou to jen psané texty a nejsou schopny takového jednání. V čem tedy spočívá jejich moc? Ve vás samotných, pokud je jen podpoříte a učiníte je všemocnými, aby pomohly tomu, kdo je potřebuje. Tak jsou zákony silné skrze vás a vy skrze zákony.”
Ctnostní prosazují vládu práva, zlí usilují o moc
Právní stát je silný skrze nás a my jsme svobodní skrze právní stát. Nyní je čas trvat na vládě práva. Je to pevnost naší svobody. Strana nebo frakce, staré pojmy pro polarizaci, jsou dnes hrozbou, stejně jako byly v minulosti. George Washington nás ve svém projevu na rozloučenou jasně varoval:
“Všechny překážky bránící výkonu zákonů, všechny kombinace a sdružení pod jakoukoli zdánlivou záminkou, jejichž skutečným cílem je řídit, kontrolovat, potírat nebo zastrašovat řádné jednání a činnost ustavených orgánů, ničí tento základní princip a mají osudové tendence. Slouží k organizování frakcí, dodávají jim umělou a mimořádnou sílu, na místo delegované vůle národa staví vůli strany, často malé, ale obratné a podnikavé menšiny společnosti, a podle střídavých triumfů různých stran činí z veřejné správy spíše zrcadlo špatně sladěných a nesourodých projektů frakcí než orgán konzistentních a zdravých plánů, které by byly stráveny společnými radami a upraveny společnými zájmy. Jakkoli mohou kombinace nebo sdružení výše uvedeného popisu tu a tam odpovídat lidovým cílům, je pravděpodobné, že se postupem času a věcí stanou mocnými motory, které lstivým, ctižádostivým a bezcharakterním lidem umožní rozvrátit moc lidu a uzurpovat si pro sebe otěže vlády, přičemž později zničí samotné motory, které je vynesly k nespravedlivé nadvládě.”
Již více než půl století se angažuji ve věci omezené vlády a svobody jednotlivce. Během těchto mnoha desetiletí jsem také studoval dějiny svobody a poznal jsem, že ctnost a zákonnost jsou jejími podstatnými základy. Ti, kdo usilují o neomezenou moc, odmítají ctnost, zákon a svobodu. George Washington dobře chápal, co se stane, když se někteří snaží regulérní jednání a činnost ustavených orgánů řídit, kontrolovat, potírat nebo jim nahánět hrůzu. Ti, kdo byli vyzdviženi k nespravedlivé vládě, již usilovně pracují na ničení motorů, které je tam vyzdvihly. Kongres, soudnictví, státy a občané musí bezprávné a svévolné moci učinit přítrž.
Do češtiny z originálu vydaného 15. 3. na The Unpopulist přeložil Jan Mošovský. Původní článek v angličtině najdete zde.
