31.7.2023 | Filip Blaha | 3 minuty čtení
Plán evropské hospodářské obnovy předpokládá investice do digitální transformace jako jeden z hlavních nástrojů oživení hospodářství EU. Do tohoto odvětví budou nepochybně proudit další finanční prostředky z jiných evropských fondů. A kromě toho také národní výdaje vlády samy o sobě. Ale jak můžeme dosáhnout optimální úrovně digitalizace? A jak tomuto úsilí brání sama Unie?
Nedávno schválený program Digital Decade stanovuje velmi ambiciózní cíle pro rok 2030, které se bude snažit splnit zejména prostřednictvím rozsáhlých veřejných investic. Tyto výdaje by však mohly být pro členské státy mnohem nižší, kdyby Evropská komise soustředila své digitalizační úsilí na hospodářský růst, místo aby jej považovala za příležitost k novému protekcionismu.
Cíle digitální transformace jsou především dvojí: zlepšit fungování veřejné správy a také vytvořit pobídky pro soukromé společnosti, aby měly motivaci k digitalizaci. Zatímco v prvním případě jde „pouze“ o přeměnu stávající agendy v digitální formu, v druhém případě bude celý proces mnohem složitější, zejména když se Evropa v tomto ohledu snaží izolovat.
V případě podpory digitalizace soukromého sektoru čelíme dvěma zásadním problémům. Prvním je nedostatek znalostí. Za současných podmínek nevíme, jaká je společensky efektivní úroveň digitalizace (a jak ji přesně definovat). Navíc i kdybychom to věděli, stále není zřejmé, jaká je společensky efektivní výše investic do konkrétních oblastí. Peníze bychom mohli nakonec snadno použít na podporu cloudového úložiště, přestože by investice do umělé inteligence mohla být přínosnější. V těchto případech dojde sice na pohled dojde k digitální transformaci, ale vzhledem k riziku nesprávného přidělování zdrojů zůstává otázkou, zda to bude žádoucí transformace, vedoucí ke zvýšení produktivity a efektivnější ekonomice, a tím ke spokojenější populaci.
Klíč k překonání těchto problémů pak může spočívat v rozdělování plánované finanční podpory podle jednotlivých trhů. V tomto případě by podniky dostaly namísto finanční podpory pro konkrétní oblasti digitalizace poněkud volnější ruku při výběru oblastí, které samy považují za vhodné k digitalizaci. Podniky by například mohly obdržet poukázku, kterou by mohly použít na digitální výdaje dle vlastního uvážení. Díky tomu by mohl mít konečné slovo v otázce digitalizace soukromý sektor, a zároveň by se tak uskutečnil plán přeměny hospodářství v ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou.
Využívání místních znalostí by se však nemělo omezovat na geopolitickou oblast Evropské unie. Zde vzniká druhý problém. V tomto ohledu mohou být cenným zdrojem informací americké společnosti a způsoby, jakými zavádějí digitální postupy. Trh cloudových úložišť koneckonců ovládají hráči ze Spojených států: Google, Microsoft a Amazon Web Services.
Evropská unie však prostřednictvím svých nedávných digitálních balíčků, jako je zákon o digitálních službách nebo zákon o digitálním trhu, a mnoha dalších, které se připravují a plánují, jasně brání tomuto sdílení znalostí ve společnosti, a tím zbytečně zvyšuje náklady nezbytné pro digitální transformaci.
Pokud se tyto dva faktory spojí, bude výsledek digitální transformace značně nákladnější než v případě nízkých legislativních překážek a decentralizovaného financování digitalizace soukromých společností. Komise by se proto měla zaměřit na uzavírání nových digitálně zaměřených obchodních dohod, aby se Evropa stala preferovaným investičním prostředím pro americké společnosti, spíše než na navrhování nových digitálních právních regulací.
Pomozte nám šířit svobodu
Podpořte Students for Liberty v naší činnosti. Díky soukromým příspěvkům můžeme nadále publikovat obsah, vydávat tištěné materiály a pořádat vzdělávací akce. Budeme taky velmi rádi, pokud nám pomůžete rozšířit obsah mezi další lidi.
Podpořte nás Sdílet na Facebooku
Sledujte nás!
Naši aktivitu můžete sledovat taky na sociálních sítích!