23. 3. 2025 | Tomáš Novotný | 9 minut čtení
V běžném životě se často setkáváme se situacemi, kdy pravidla, která dodržujeme, nejsou vytvářena státem nebo jinou centralizovanou autoritou, ale spíše neformálními systémy. Tyto polycentrické systémy nám umožňují efektivně řešit každodenní problémy, koordinovat spolupráci a udržovat řád i bez vynucování silou. V tomto článku jsem si pro vás připravil několik konkrétních případů, kde tyto systémy denně fungují.
Internetové platformy a komunity
V online světě neustále vznikají komunity, které mají vlastní pravidla a samy se regulují, ať už jde o diskusní fóra, multiplayerové hry nebo sociální sítě.
Reddit – Každý subreddit (kanál) je spravován nezávislými moderátory a určuje si vlastní pravidla. (RedditHelp) Uživatelé mohou skrze mechanismy hlasování určovat, jaký obsah se dostane do popředí a bude mít vyšší dosah. Moderátoři pak vykonávají dohled na základě standardů komunity, nikoli státní regulace. Tento systém vytváří dynamické a adaptivní prostředí, kde se pravidla přirozeně vyvíjejí podle potřeb uživatelů. V konečném důsledku si komunita sama rozhoduje o tom, jaký obsah je přijatelný, a jaký nikoliv, což je často efektivnější a rozhodně svobodnější než centralizovaná cenzura.
Wikipedia – Wikipedie se řídí zásadami, které si stanovili samotní editoři. Ti vytvářejí pravidla o důvěryhodnosti zdrojů, způsobu editování a neutralitě článků. Neexistuje zde žádný centralizovaný orgán, který by pravidla přímo nařizoval. (UOC) Systém funguje díky spolupráci komunity, kdy se jednotliví editoři vzájemně kontrolují a opravují. Pokud dojde k neshodě, existují diskusní stránky a mechanismy arbitráže, které pomáhají řešit tyto spory. Wikipedie tak ukazuje, že i komplexní projekt může úspěšně fungovat na bázi dobrovolné spolupráce.
Herní komunity – V mnoha multiplayerových hrách se hráči sami podílejí na správě serverů. V mnoha případech si sami nastavují pravidla chování a rozhodují o banování toxických hráčů. Například v populární hře Minecraft existují tisíce serverů, které mají svá unikátní pravidla a administrátory. Místo státní regulace zde funguje reputační systém a konkurence – servery, které jsou dobře řízené a spravedlivé, přitahují více hráčů, zatímco toxické komunity zanikají kvůli nezájmu. Tento princip ukazuje, jak samoregulační mechanismy přirozeně vedou k lepšímu hernímu prostředí.
Tyto příklady ukazují, že i v prostředí, kde neexistuje žádný státní zásah, mohou vznikat funkční a spravedlivé řády, které jsou často efektivnější než byrokratické zásahy.
Sdílená ekonomika a reputační systémy
Spousta moderních tržních mechanismů, jako je například sdílená ekonomika, dnes funguje na bázi polycentrických řádů. Důvěra a dobré chování se zde budují přirozeně.
Airbnb – Hostitelé i hosté se zde hodnotí vzájemně. Není potřeba aby zde byly určovány státní regulace nebo licencování. Dobré hodnocení je hlavním motivem pro férové jednání. (Airbnb) Tento reputační mechanismus funguje jako forma tržní samoregulace – hostitelé se snaží poskytovat kvalitní služby, protože špatné recenze je zpravidla připravují o zákazníky. Hosté poté musí dbát na dobré chování, protože špatné hodnocení může vést k odmítnutí jejich rezervace ubytování v budoucnu. Airbnb tak ukazuje, že trh může efektivně regulovat kvalitu služeb bez zásahu státních úřadů.
Uber – Podobně jako u Airbnb si zde řidiči a cestující udělují hodnocení navzájem. To buduje tlak na kvalitu služeb a slušné chování obou zúčastněných stran. I když stát tyto služby někdy reguluje, klíčová kontrola kvality probíhá mezi samostatnými uživateli. (Uber) Díky tomuto systému mohou cestující snadno identifikovat spolehlivé řidiče a naopak. Uber tímto způsobem vytváří decentralizovaný model důvěry, který umožňuje efektivní přepravní služby bez nutnosti státního dohledu.
P2P půjčky – Platformy jako Zonky nebo LendingClub umožňují lidem půjčovat si peníze přímo mezi sebou, přičemž úvěruschopnost je určována na základě reputace, nikoliv státním dohledem. (Peníze) Tento model půjček umožňuje větší flexibilitu a přístup k úvěrům pro lidi, kteří by jinak nedokázali získat půjčku od tradičních bank. Reputace se zde stává klíčovým faktorem – lidé, kteří splácí včas, získávají lepší podmínky, zatímco nesolidní dlužníci jsou přirozeně vyloučeni z trhu. To opět ukazuje, že dobrovolné reputační systémy mohou efektivně nahrazovat státní regulace.
Díky reputačním systémům se tak vytváří mechanismy důvěry, které jsou dobrovolné a mnohdy efektivnější než státní regulace.
Městské prostředí a spontánní řády
Mnoho pravidel v našem okolí není dáno zákonem, ale vzniklými normami nebo dohodami mezi lidmi.
Nepsaná pravidla v dopravě – chodci a cyklisté často interagují způsobem, který nevychází ze státního nařízení, ale ze vzájemné koordinace. Například pravidla zipového efektu, se často projevují na silnicích, i když nejsou vždy striktně vyžadována zákonem. Podobně fungují i pravidla pro přecházení mimo přechody či ústupky mezi řidiči v nepřehledných situacích. (FIO)
Pouliční obchod a tržiště – Tržiště v mnoha městech na světě fungují na základě neformálních dohod mezi prodejci a zákazníky. Pokud někdo poruší určité normy (například prodejem nekvalitního zboží), komunita ho rychle vyřadí. (Ashnita .S) Navíc obchodníci, kteří si vybudují pověst spolehlivých dodavatelů, prosperují, zatímco nepoctivci se setkávají s odlivem zákazníků.
Na těchto příkladech lze vidět, že se lidé dokážou i ve veřejném prostoru často domluvit na efektivních pravidlech, aniž by museli být vynucovány státem.
Neformální soudní systémy a alternativní řešení sporů
Ne všechny spory musí nutně řešit státní soudy. V dnešní době můžeme vidět mnoho alternativních způsobů jak spory řešit rychleji a efektivněji.
Arbitráže v podnikání – Mnoho firem řeší spory soukromými arbitrážemi místo státního soudnictví. Jedná se o alternativní proces řešení sporů, kdy se strany dobrovolně dohodnou, že spor svěří neutrálnímu rozhodci, který rozhodne místo státního soudu. Tyto mechanismy bývají pro firmy často rychlejší než zdlouhavý byrokratický proces. (JAMS) Arbitráže umožňují větší flexibilitu, důvěrnost a možnost výběru rozhodců se specializací na daný obor, což vede k lepší kvalitě rozhodování a efektivnějšímu vymáhání práv.
Blockchainové soudní systémy – Nové technologie umožňují automatizované řešení sporů pomocí blockchainových smart kontraktů, kde pravidla nejsou vynucována státem, ale zakódovanými dohodami. Jedná se o digitální smlouvy uložené na blockchainu, které zajišťují, že se určité akce provedou pouze tehdy, pokud jsou splněny specifické podmínky, čímž eliminují potřebu zprostředkovatelů a snižují možnost manipulace či korupce. Blockchainové soudy, jako například Kleros, představují inovativní přístup k decentralizovanému řešení sporů, kde rozhodování provádí anonymní porotci na základě principu game theory a ekonomických incentiv. (SpiceWorks)
Neformální rozhodčí systémy – Určité profesní skupiny nebo etnické komunity mají vlastní neformální soudy, které se zaměřují na řešení konfliktů v souladu s jejich kulturními normami. Například židovské Beth Din soudy poskytují rozhodčí řízení v rámci židovské komunity a řeší spory podle halachy (židovského práva). Podobně islámské šaría arbitráže rozhodují spory mezi muslimy v souladu s islámským právem, přičemž se často zaměřují na rodinné a obchodní záležitosti. V některých komunitách fungují i tradiční kmenové rady, které pomáhají udržovat pořádek a řešit konflikty bez zásahu státních institucí. Tyto systémy mají výhodu v tom, že respektují specifické hodnoty a tradice dané skupiny, což může vést k vyšší míře přijetí rozhodnutí a efektivnějšímu vymáhání práva. (Theus)
Tyto alternativní systémy dokazují, že spravedlnost a právní řád mohou fungovat i bez státního monopolu.
Historické a tradiční polycentrické řády
Hanzovní liga – (německy Die Hanse) Jednalo se o volné sdružení obchodních měst a kupců, které mezi 12. a 17. stoletím dominovalo obchodu v severní Evropě. Fungovala na principu decentralizované spolupráce mezi jednotlivými městy a trhy bez jednotné státní autority. Jedná se o skvělý historický příklad polycentrického právního a ekonomického řádu, který byl v mnoha oblastech efektivnější, než dobové státní ekonomiky. (EGO)
Pirátské kodexy – Piráti zejména v 17. a 18. století měli svá vlastní pravidla, která zajišťovala například spravedlnost na lodi a rovné podíly na kořisti. Často pirátská uskupení fungovala mnohem více demokraticky než státní námořnictva té doby. Každý člen posádky měl hlasovací právo a rozhodování se často dělo kolektivně. Právě tato pravidla zajišťovala loajalitu posádek a funkční vnitřní řád.
Islandské soudy – V období od 10. do 13. století měl Island unikátní právní systém známý jako Althing. Tento systém byl založen na principu polycentrického práva, kde neexistovala centrální výkonná moc ani státní aparát, který by vynucoval zákony. Místo toho se spory řešily na základě zvykového práva, dobrovolné participace a konsenzu komunity. Systém fungoval díky reputaci jednotlivců a systému soukromého vymáhání práva, což umožnilo vysokou míru autonomie jednotlivých komunit. (Columbia law school)
Historické příklady tak potvrzují, že decentralizované právní a ekonomické systémy mohou být životaschopné a efektivní.
Společenské normy a pravidla
Fronty a nepsaná pravidla slušnosti – Každodenně se řídíme nepsanými pravidly, kterým je například stání ve frontě. I bez zásahu policie nebo státu lidé dodržují pořadí, protože je to považováno za spravedlivé. Ti, kteří pravidla porušují (například předbíhají), riskují negativní reakci od ostatních zúčastněných. Tento jednoduchý příklad ukazuje, jak společenský tlak zajišťuje řád i bez nutnosti formální regulace.
Dress code a nepsaná etika – Ve světě byznysu a pracovního prostředí se lidé řídí normami, které nejsou vymáhány zákonem. Například oblečení do práce, formality v e-mailové komunikaci nebo pravidla setkávání se zákazníky jsou určována kulturními zvyklostmi, nikoli státem. Firmy a jednotlivci si přirozeně osvojují tato pravidla, protože jim pomáhají lépe a efektivněji fungovat ve společnosti i na trhu.
Vycházení se sousedy – V mnoha komunitách a sousedstvích existují neformální pravidla o hluku, parkování nebo nakládání s odpadem, která nejsou vynucována státem, ale přesto se dodržují. Sousedé se často řídí principem reciprocity – pokud někdo pravidla nerespektuje, může očekávat stejnou reakci od ostatních. (SOCE) Tento druh samoregulace ukazuje, že lidé jsou schopni spolupracovat a vytvářet si vlastní pravidla pro soužití.
Přirozenější než centrální řízení
Polycentrické řády nejsou jen teorií, ale realitou, která se odráží v mnoha aspektech každodenního života. Ať už jde o online platformy, tržní mechanismy, veřejný prostor, alternativní soudní systémy nebo historické precedentní modely, ukazuje se, že centralizovaná moc není vždy nezbytná pro udržení řádu. Těchto případů bychom ostatně našli mnohem více.
Libertariánská perspektiva nám ukazuje, že společnost může fungovat efektivně i díky spontánním řádům vznikajícím z dobrovolné spolupráce. Tyto systémy umožňují rychlou adaptaci na nové podmínky, jsou často efektivnější než státní byrokracie a reflektují skutečné potřeby lidí. Pokud chceme žít ve svobodnější a prosperující společnosti, měli bychom se více spoléhat na tyto decentralizované mechanismy a méně na centralizované řízení.
