24.05.2025 | Tomáš Novotný | 5 minut čtení
Když mladý člen ODS vyzve Fialu na jointa a ODS najednou mluví o legalizaci, je jasné, že marihuana už není jen pirátské téma. Fiala sice nabídku s úsměvem odmítl, ale jeho překvapivě vstřícná reakce naznačila posun. ODS zároveň spustila kampaň s heslem, že „teď je čas na legalizaci”, což je jasný tah na mladé voliče a zklamané příznivce Pirátů.
Většina poslanců dnes mluví o dekriminalizaci, ale do veřejné debaty se čím dál víc dostává i plnohodnotná legalizace. Otázka tak už není jen jestli, ale hlavně jak. A právě způsob, jak k legalizaci přistoupíme, je klíčový. Bude to skutečný krok ke svobodě, nebo jen nový způsob, jak stát kontroluje to, co dřív trestal?
České možnosti: Dekriminalizace, nebo regulovaný trh?
Česká republika má dlouhou tradici neformální tolerance k marihuaně. Užívání je běžné napříč společností, ale pěstování, větší držení či distribuce zůstávají trestné. Teď se zdá, že změna je na dosah.
V Česku se rýsují dva základní přístupy. ODS tlačí na dekriminalizaci. Podle jejich návrhu by lidé nad 21 let mohli doma pěstovat tři rostliny a držet až 200 gramů bez trestu. Žádný legální trh, jen uvolnění pravidel. Marek Benda to jasně říká: „Dekriminalizace, ne legalizace.“ Podobně mluví i poslanec Patrik Nacher (ANO).
Piráti naopak chtějí plně regulovaný trh. Navrhují pěstování až na 3 m² pro vlastní potřebu, konopné spolky a regulované obchody. Počítají s daňovými příjmy 2–3 miliardy korun ročně, které by šly do zdravotnictví. Dříve mluvili o symbolických 4,2 miliardách. Cílem je podle jejich slov modernizace zákonů, úspora u soudů a podpora léčebného konopí.
Jenže i jejich plán předpokládá, že stát zná vaše potřeby lépe než vy. Namísto trestů přijdou daně, místo zákazů regulace. Zastánci regulace sice argumentují, že státní dohled zajistí bezpečnost a ochranu mladistvých, ale z libertariánského pohledu takové regulace omezují svobodu a vytvářejí zbytečnou byrokracii.
Podívejme se na dva příklady ze světa, které ukazují, jak rozdílné mohou být výsledky implementace legalizace.
Německo: Byrokracie a dozor
Německo zvolilo cestu tvrdé státní kontroly. Od dubna 2024 mohou lidé doma držet 50 gramů marihuany a pěstovat tři rostliny. Klíčem jsou nekomerční „konopné kluby“, které pěstují pro členy. Jenže registrace do klubů je byrokraticky velmi náročná a stát sbírá citlivá data o členech. Otázkou zůstává, jak budou s těmito daty nakládat budoucí administrativy. Obava ze zneužití je tak oprávněná.
Mezitím konopné obchody se v Německu odložily na neurčito, výroba a prodej edibles jsou zakázané s trestem až tří let vězení. Výsledek? Většina uživatelů zůstává na černém trhu, který měla legalizace oslabit. Německý model je přeregulovaný a svobodu spíš omezuje než posiluje.
Alberta: Svoboda podnikání
Kanadská provincie Alberta je pravým opakem. Od října 2018 tam funguje soukromý trh s minimální regulací. Licencovaní prodejci (kamenné i online) prodávají konopí, vláda jen zajišťuje velkoobchod přes AGLC. Alberta neomezila jako ostatní provincie počet licencí, a tak během půl roku vyrostlo přes 100 prodejen. Například měsíční tržby z prodeje konopí v celé Kanadě v červenci 2020 dosáhly více než 200 milionů CAD, přičemž Alberta vedla s téměř 500 prodejnami. Alberta se tak rychle stala jedním z “center konopné ekonomiky”.
Místní samosprávy mají omezené pravomoce. Nemohou prodej zakázat, ale mohou určit otevírací dobu (typicky 10:00–2:00) nebo zóny prodejen, například s ohledem na vzdálenost od škol. Podmínky nesmí být likvidační pro podnikatele. Alberta tak vytvořila decentralizovaný trh, kde soukromý sektor řídí výrobu a prodej, zatímco obce hlídají lokální detaily.
Alberta vs. Německo: Kdo vyhrává?
Alberta díky legalizaci rozjela průmysl s miliardovými tržbami, tisíci pracovními místy a stovkami firem. Na krátkou dobu zavládlo přesycení trhu prodejnami, ale trh se stabilizoval díky novým produktům, jako jsou edibles.
Německo naopak ekonomicky tápe. Bez prodejen a komerčního rámce stát kontroluje distribuci přes kluby a zdravotnictví. Podle Bloomwell Group (2024) má přes 90% pacientů problém sehnat lékaře, který by konopí předepsal.
V Albertě legální trh výrazně pokryl poptávku. Odhaduje se, že v Kanadě tvoří legální trh přes 60 % prodejů, v Albertě díky široké síti prodejen tovřil legální trh až kolem 70 %. Oproti tomu v Německu zůstává černý trh dominantní kvůli omezené dostupnosti legálních zdrojů a složitému systému.
Alberta navíc integrovala uživatele do společnosti. Marihuana se stala běžnou součástí života, prodejny jsou dostupné (v průměru 13 km od bydliště) a stigma mizí, zejména u seniorů a pacientů. Německé kluby měly hrát podobnou roli, ale kvůli byrokracii a nízké kapacitě selhávají.
Z hlediska osobní svobody a ekonomické efektivity Alberta představuje efektivnější model, protože minimalizuje státní zásahy a podporuje individuální odpovědnost.
Kam by mělo Česko zamířit?
Pokud věříte v osobní svobodu, legalizace je jasný krok vpřed. Možnost pěstovat a užívat marihuanu by měla být základním právem, ne milostí státu. Jenže tady narážíme na problém: Mnohé navrhované modely nahrazují zákazy regulacemi, daněmi a sledováním. Co bylo dříve nelegální, se může stát legálním, ale přísně kontrolovaným.
Pokud by se Česko rozhodnulo plnohodnotně legalizovat, má šanci vytvořit model, který respektuje svobodu a omezí černý trh. Inspirací může být právě výše zmíněná Alberta, která spojuje decentralizaci, podnikání a osobní odpovědnost. Klíčovými principy jsou:
- Snadný vstup na trh: Žádné limity na licence, jednoduchý proces.
- Volné domácí pěstování: Bez registrací a dohledu.
- Nízké daně: Aby legální trh konkuroval černému.
- Ochrana soukromí: Žádná evidence uživatelů.
Legalizace marihuany není jen otázkou jedné rostliny. V jádru jde o základní principy, jako je svoboda jednotlivce rozhodovat o svém těle, obchodovat bez státního dohledu a vytvářet trhy zdola.
Pokud ale legalizace přinese jen jinou formu regulace (kvóty, daně, registrace), může z ní být pouze jiná podoba státní kontroly.
