Liberty pro & proti: Měla by být zavedena všeobecná očkovací povinnost?

20.12.2021 | Students for Liberty CZ

Před dvěma lety měl svět možnost poprvé slyšet o novém koronaviru. Zatímco si mnozí mysleli, že tento virus pro nás není hrozbou a do našich životů nebude nijak významně zasahovat, jeho šíření postupovalo. Před více než rokem a půl jsme se již s covidovými problémy potýkali i u nás. Před rokem mnohým svitla naděje v podobě vakcín a leckdo se domníval, že nejpozději začátkem léta vše skončí. Pozorovali jsme však jistý odpor proti očkování a mnohdy i nepochopení jeho funkčnosti. O očkování nebyl a není ani zdaleka tak velký zájem, jak si dříve mnozí mysleli, a tak se napříč státy začalo uvažovat o zavedení povinnosti očkování v souvislosti s novým koronavirem.

Počínaje dneškem startuje na našem webu pravidelná série Liberty pro & proti, v níž budou členové Students for Liberty představovat své názory k tématům. Jako první se podíváme na aktuální otázku: Měla by být zavedena všeobecná očkovací povinnost?

---

Štěpán Kovář

To, že se vůbec ptáme na tuto otázku, je důkaz neškálovatelnosti a asociálnosti našeho zdravotnického systému. Tento pozůstatek socialismu nás nutí přemýšlet nad zaváděním centrálních řešení komplexních celospolečenských problémů. Nemyslím nyní samotné očkování. Ze všech čísel je naprosto zřejmé, že očkování funguje a já jsem ten první, co by se šel nechat naočkovat třeba čtvrtou dávkou (kdybych mohl). Jde mi o tu případnou nedobrovolnost, která by v decentralizovaném zdravotnictví samozřejmě nenastala.

Bohužel tu ale v roce 2021 máme socialistické zdravotnictví, tak jsme v této krizi nuceni sahat k extrémním krokům, aby zase nezkolabovalo. Varianta, která pravděpodobně projde, je povinné očkování. Nutit lidi k nějakému zásahu do jejich vlastního organismu je dle mě neomluvitelné násilí se znaky fašismu. Nikdo by neměl mít moc rozhodovat o tělech ostatních lidí – kvůli tomuto důvodu právě odmítáme drogovou válku.

Můžeme si to ale takto v momentální situaci dovolit odsoudit? Nebylo by pro tentokrát lepší přimhouřit oči a „zachránit situaci“?

Rozumím, že dopustit zkolabování zdravotnictví nicneděláním, je úplný nesmysl. Co kdybychom na to šli jinak? Do očkování bychom nikoho nenutili, jen ho důrazně doporučovali, s tím, že pokud by nemocnice začaly kolabovat, tak by přednost získali očkovaní pacienti? Podle mého názoru je toto o dost více libertariánské řešení (i když samozřejmě ne úplně ideální – platíme si zdravotní „pojištění“), jelikož cílíme na vlastní odpovědnost.

---

Filip Blaha

Evropu obchází strašidlo – strašidlo povinného očkování. Takto by jistě současnou situaci popsala spousta členů liberálního hnutí. Já si však dovolím tuto Marxovu parafrázi ještě jednou upravit – Evropu obchází strašidlo – strašidlo odmítavého postoje k očkování.  

Nalijme si čistého vína – bez proočkované populace pandemie covidu neskončí a my se nikdy nezbavíme opatření, která regulují náš každodenní život. Odpůrci vakcín tvrdí, že jejich odmítavý postoj k vakcínám je pouze a jenom jejich svobodnou volbou. Avšak v této situaci platí více než kdy jindy, že „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“, jak kdysi trefně poznamenal John Stuart Mill. Odmítání očkování totiž přímo napomáhá zhoršování pandemické situace, což ovlivňuje společnost hned ve dvou rovinách. Za prvé zahlcením nemocnic a nedostatkem kvalitní lékařské péče, a za druhé rizikem dalšího lockdownu. Jedná se tedy o negativní externalitu, která dopadá jak na ostatní neočkované, ale i na očkované. Právě v případě externalit panuje mezi ekonomy široká shoda na potřebě jejich řešení, které však nemusí být nutně iniciováno státem. Otázka tedy nezní jestli, ale jak lidi motivovat k očkování.

Poměrně lákavě se jeví odstátnění zdravotnictví. V systému volnotržního zdravotnictví by byli rizikovější pacienti, mezi které patří i neočkovaní, nuceni platit za spotřebu buďto vyšší částku, aby vykompenzovali riziko vyšších nákladů na léčbu, anebo by byli dokonce ze spotřeby vyloučeni úplně. Volný trh by tedy přiměl každého adekvátně platit za své jednání. I když by odstátnění zdravotnictví mělo být jistě naším dlouhodobým cílem a současnou situaci by jistě vyřešilo, musíme také připustit, že se jedná o proces, který si vyžaduje čas. Čas, který při zuřící  pandemii covidu rozhodně nemáme.

Pokud nemůžeme momentálně situaci řešit přímo přes volný trh a k dispozici máme pouze těžkopádný státní aparát, měli bychom se alespoň pokusit přijít s protržně orientovanou politikou. Jednou z těchto tržně orientovaných politik by mohla být například peněžní motivace. Vláda by každému, kdo by se nechal očkovat vyplatila určitou částku peněz, která by sloužila jako motivace a vykompenzovala by případný strach z vakcíny. Druhou možností je naopak motivovat negativně skrze zpoplatnění zdravotní péče pro neočkované v případě jejich hospitalizace. Pouze pokud by selhaly jak negativní, tak pozitivní motivace, je přípustné se bavit o povinném očkování, které sice považuji za nejhorší z možných řešení avšak stále se o řešení jedná. Každá z výše uvedených možností obsahuje jistý trade-off a nemůžeme ji jistě nazvat ideálními. My jsme se však uzavřeli v systému, který ideální řešení neumožňuje.

---

Ketevan Kartsydze

V aktuální době se těžko najde víc diskutabilní otázka než očkování proti covid-19 a s ním spojené státní regulace. Musí stát zavést povinné očkování? Jaké propojení existuje mezi povinným očkováním a lidskými právy?

Na jedné straně každému jedinci naleží právo na osobní autonomii, sebe-vlastnictví a tělesnou integritu jako přirozenou a nedotknutelnou hodnotu. Na druhé straně – nebylo by rozumné od nás pochybovat o vážnosti covid-19 onemocnění. Podle Worldometers od února 2020 dosud s touto nemocí onemocnělo 272 milionů lidí na celém světě a zemřelo víc než 5 milionů lidí. Celosvětová zavedená opatření za poslední 2 roky ovlivnila a v mnoha případech změnila naše životy. Absenci stejně účinné a méně rušivé alternativy, než je covid-19 očkování, často nutí vlády států k růžným restrikcím, které se prolínají s negativní či pozitivní diskriminací mezi očkovanými a neočkovanými občany.

Teoreticky by stát mohl mít právo zavádět povinné očkování v případě, kdyby se opíral o statistiky mortality a letality dané onemocněním a měl garance, že vakcína proti covid-19 je skutečně účinná, že může zamezit vzniku a šíření tohoto onemocnění a imunita nezmizí či neoslabí po 4, 6 nebo 8 měsících. Podle údajů z prosince 2021 dostupných na webu ClinicalTrials.gov, registru klinických studií, které provozuje Národní knihovna medicíny Spojených států amerických při National Institutes of Health, a je největší databází klinických studií (obsahuje registrace z více než 329 000 studií z 209 zemí), je datum ukončení klinické studie (fáze 1, 2 a 3) odhadované společností Pfizer/Biontech pro vakcínu Comirnaty 2. května 2023 a pro vakcínu mRNA-1273 společnosti Moderna je datum 27. října 2022. Pro vakcínu AstraZeneca je toto konečné datum 14. února 2023 a pro vakcínu Janssen 2. leden 2023. V klinické studii se ve fázi 3 zkoumá a ověřuje, jestli daná vakcína skutečně chrání před příslušnou infekcí.

Ačkoliv bych nechtěla v žádném případě pochybovat o vážnosti onemocnění covid-19, jako řadový občan bych preferovala nezavádět povinné očkování preparátem, jehož zkoumání ještě není dokončené. Až klinická studie potvrdí, že vakcína je natolik efektivní, že je schopná zamezit vzniku a šíření onemocnění covid-19, velice pravděpodobně skepse ze strany společnosti poleví a proočkovanost se může zvýšit i bez zákonů povinného očkování. Ale mezitím se osobní volba a právo člověka nemá omezovat rozhodnutím států a restrikce či opatření mají brát stejné ohled na obě skupiny.

---

Radek Cieslar

Záleží na možnostech. Nežijeme ve svobodné společnosti – chodníky, silnice, školy, školky, továrny i naše těla jsou přinejmenším částečně vlastněny státem – jejich „papíroví“ majitelé s nimi nemohou zacházet skutečně svobodně. Povinné očkování považuji za nelegitimní zásah do lidské svobody, ale to považuji i povinné zdravotní pojištění a různé zdravotní regulace, případně sankce za neposkytnutí/nepřivolání pomoci. Pokud v ČR nepřipadá v úvahu regulérní debata o zrušení povinného zdravotního pojištění, je alespoň na místě debata o povaze jeho čerpání a výši plateb. Pokud by z fondů zdravotních pojišťoven byly vynakládány finance optimálním způsobem, jsem přesvědčen, že samotné pojistné bude moci být ceteris paribus nižší, čímž se sníží příkoří plátců. Vede-li nějaké očkování k optimálnějšímu stavu, lze polemizovat, jestli by nějaká forma povinnosti rovněž nebyla blíže optimu, než dnešní stav.

Vezměme například v potaz očkování, u něhož víme, že sníží výslednou nutnou platbu o 10 miliard Kč ročně v rámci nějaké množiny lidí. Pokud z nějakého důvodu není přípustné zrušení oněch zdravotních služeb, nebo přenesení finanční odpovědnosti na jednotlivce, proč alespoň nepřenést odpovědnost co nejblíže daným jednotlivcům? Takové přenesení by například mohlo mít podobu povinného očkování s možností vykoupení se uhrazením způsobených nákladů. Pokud už z nějakého důvodu tyto náklady musí být uhrazeny a nelze debatovat o jejich prostém vyškrtnutí, ať je alespoň nehradí ti, kdo s nimi mají nejméně společného.

Abych to vztáhnul na aktuální situaci – lidé běžně končí v nemocnicích s covidem. To stojí nemalé peníze (byť je část těch peněz způsobena regulacemi). Očkovaný člověk se v nemocnici ocitne s dramaticky nižší pravděpodobností než neočkovaný. Totéž platí i pro lidi, kteří dbají o své zdraví. Proč by se tedy očkovaní a svého zdraví dbalí lidé měli podílet na platbě na nákladech takových hospitalizací stejně, jako všichni ostatní? Budeme snad argumentovat prostou demokracií, aniž bychom zohlednili, že to zjevně není spravedlivé?

---

Jan Mošovský

Očkovací povinnost je v určitých sektorech zcela jednoznačná otázka: každý policista, učitel a úředník by měl být povinně očkován. Stejně, jako by na magistrátu mělo být zakázáno kouření, protože na místě, kam nechci, ale musím chodit, bych neměl být navíc nadměrně ohrožován, tak by totéž mělo platit pro všechny interakce, o které nestojím, ale zákon mi je nařizuje.

Všeobecná očkovací povinnost je komplikovanější problém. Nemám nejmenší pochyby, že je nemorální, aby stát kohokoliv nutil nakládat se sebou samým v rozporu s jejich vlastním záměrem. Otázka očkovací povinnosti se tedy stává otázkou toho, zda jednat morálně je identické s tím, jak by entita (stát) měla jednat.

To se zdá být přímo definicí morálky, proto problém specifikujme: předpokládejme, že stát jedná nemorálně a zasáhne do něčích práv, následně však, v souladu s libovolnou přirozenoprávní teorií spravedlnosti, tuto špatnost spravedlivě kompenzuje. Poškozený by tedy měl být pro všechny účely na tom stejně, jako kdyby k zásahu do jeho práv nedošlo. Relevantní otázkou zde je, zda napravená špatnost je horší, než kdyby ke špatnosti vůbec nedošlo, nebo zda jsme mezi těmito dvěma situacemi lhostejní.

Poškozený je lhostejný tautologicky, šlo o kritérium nápravy špatnosti. Klíč k řešení leží v rozdílu v celospolečenského efektu, a pomoci nám může Bastiat s tím, co je a není vidět. Jde-li o příklad zloděje či vandala, vidíme zjevně, že i když vrátí lup či napraví škodu, a poškozený je lhostejný, ve společnosti ubyla potenciální hodnota, kterou mohl vandal raději vytvářet či pořídit namísto odškodnění. Zdá se tedy, že absence špatnosti je lepší než napravená špatnost.

Vraťme se však k očkování, které podle mě představuje velice specifický příklad. Stát ustaví povinnost koronavirové vakcíny, a váhající či neochotné plně kompenzuje za nekomfort tak, aby byli stejně spokojení jako za absence povinnosti. Díky vysoké proočkovanosti je však v tomto případě pravděpodobné, že méně úmrtí, snížené výdaje na hospitalizace a restart plné tržní aktivity jako benefity převýší náklady nutné na kompenzace neochotných k očkování, a zatímco kompenzovaní budou lhostejní, celospolečenský pay-off bude v tomto výjimečném případě kladný!

Tento model navíc můžeme dále kalibrovat. Je zřejmé, že lidé mají různou míru neochoty k očkování, někteří jsou pouze lhostejní či prozatím líní, jiní jsou z přesvědčení proti vakcinaci. Aby byli po zavedení povinnosti lhostejní, je náklad nutné kompenzace pro každého jednotlivce jiný. Pokud je nutná proočkovanost společnosti například 90 %, je tak možné postupovat v očkovací povinnosti dle nákladů na kompenzace tak, že pokud by hrozilo, že náklady přesáhnou plošné benefity, nejtvrdších 10 % odmítačů zůstane neočkovaných.

Zdá se tedy, že nás toto zkoumání vede k obhajobě všeobecné očkovací povinnosti. Velmi neintuitivním závěrem je i to, že jsou situace, kdy za specifických podmínek by stát měl jednat nemorálně (za plné kompenzace poškozených), což se nám jako liberálům jako maxima samozřejmě nelíbí. Nemyslím si však, že jsme doposud přišli s teorií práv, která by tento závěr vylučovala.

Z celé diskuze je nicméně zřejmé, že praktická aplikace tohoto modelu není realistická: nevíme, jak odhadnout odpovídající kompenzaci pro každého jednotlivce, a stát ani běžně není k spravedlivým kompenzacím svolný. Reálně se musíme obávat nekompenzované povinné vakcinace, která je samozřejmě zjevnou nespravedlností. Pro účely původní abstraktní otázky však můžeme konstatovat, že ano, v obecné rovině může být očkovací povinnost ne nutně morální, ale žádoucí krok.