18.12.2019 | Sanford Ikeda | 4 minuty čtení
Je výrazný rozdíl mezi nákladem a cenou věcí. Náklady ovlivňují ceny skrze změny v nabídce.
V běžné konverzaci často užíváme termíny ‚cena‘ a ‚náklad‘ zaměnitelně. Jaký je mezi nimi rozdíl, a proč na tom záleží?
Předpokládejme, že máte pět dolarů, což je právě tolik, abyste si mohli koupit k obědu hamburger nebo salát, a že dnes máte na výběr z těchto dvou možností. Cena obou jídel je množství určitého statku, který za ně vyměníte (v tomto případě množství peněz, ale může to být jakékoli jiný ekonomický statek). Zde je cena hamburgeru nebo salátu 5 $. Řekněme tedy, že si místo salátu koupíte hamburger. V takovém případě je pro vás nákladem na spotřebu hamburgeru hodnota salátu, který byste si vybrali, kdybyste si hamburger nekoupili. Ekonomové to označují jako „náklady obětované příležitosti“.
Dále řekněme, že byste byli ochotni a schopni zaplatit za hamburger až 7 dolarů. Protože cena je 5 USD, hodnota, kterou přisuzujete rozdílu (tj. 2 USD), je zisk z této směny. (Tento čistý zisk můžete také nazvat „profit“.)
Jak jsem již vysvětloval jinde, je důležité rozlišovat mezi různými, legitimními významy slova náklady. Zatím jsem uvedl jeden: Náklady kupujícího na konzumaci hamburgeru, které by zahrnovaly nejen hodnotu odřeknutého salátu, ale také hodnotu času potřebného k snědení hamburgeru. (Mluvíme o „fast-foodech“, protože servírování jejich jídel zabere méně času a stejně také jejich konzumace stojí méně času.) Existuje ještě jeden význam pojmu náklady: Náklady prodejce na prodej hamburgeru.
Je také třeba mít na paměti, že ceteris paribus, náklady podniku rostou, když se zvyšuje konkurenční poptávka na jeho vstupy. V tomto případě předpokládejme, že prodejci hamburgerů očekávají, že jejich zákazníci budou v budoucnu požadovat více hamburgerů než obvykle, a v reakci na to zvýší poptávku po mletém hovězím mase a poptávku po pracovní síle. Pokud vše ostatní zůstane stejné, pokud je zvýšení poptávky po hovězím mase a pracovní síle dostatečně velké a pokud je nabídka těchto vstupů alespoň trochu necitlivá na cenu, pak náklady na hovězí maso a pracovní sílu pro prodejce vzrostou. Očekávaný nárůst poptávky po hamburgerech tak může být v konečném důsledku sám o sobě příčinou zvýšení nákladů prodávajícího.
Když náklady na prodej hamburgeru vzrostou, jak to ovlivní cenu hamburgeru?
Začněme jednoduše. Pokud prodejci vzrostou náklady na práci, při zachování ostatních stejných podmínek nebude nyní schopen pokrýt všechny své náklady a prodat tolik jako dříve při ceně 5 USD za hamburger. Pokud se na straně poptávky nic nezmění, cena hamburgeru vzroste a kupující budou kupovat méně hamburgerů. Pokud náklady prodávajícího klesnou, funguje to opačně: V případě nižší ceny se koupí a prodá více hamburgerů.
Pomocí analýzy poptávky a nabídky tedy můžeme vztah vyjádřit následovně: Náklady ovlivňují cenu prostřednictvím změn v nabídce. To znamená, že náklady a cena spolu sice souvisejí, ale nejsou totéž a jejich souvislost je nepřímá.
Nyní předpokládejme, že na trhu hamburgerů jsou kupující v průměru citlivější na změny cen než prodávající. Když náklady vzrostou a v důsledku toho se křivka nabídky posune směrem nahoru (tj. množství, které jsou prodávající schopni a ochotni dodat za jakoukoli cenu, se sníží), cena hamburgeru vzroste, ale ne o tolik, o kolik by vzrostla, kdyby to byli prodávající, kdo je citlivější na změny cen než kupující. Je to proto, že kupující, kteří jsou citlivější na změny cen než prodávající, sníží nákupy hamburgerů o hodně, aby nemuseli platit vyšší ceny. Kdyby totiž kupující byli hypercitliví na jakoukoli změnu ceny, pak by i sebemenší zvýšení ceny znamenalo, že nebudou kupovat žádné hamburgery; skokové zvýšení nákladů cenu hamburgeru vůbec nezvýší. A to znamená, že prodejci nebudou schopni „přenést“ žádný z nárůstů svých nákladů tím, že si budou účtovat více. To, zda může „přenést“ na kupujícího hodně, málo nebo vůbec žádné zvýšení nákladů, závisí opět na tom, jak citliví na změny cen jsou kupující v porovnání s cenovou citlivostí prodávajících. Náklady a cena nejsou totéž a jejich souvislost nemusí být těsná. Zopakujme si to ještě jednou: Náklady ovlivňují cenu prostřednictvím změn v nabídce.
A to platí pro všechny druhy nákladů včetně daní. Pokud například vláda USA uvalí daň na dováženou ocel (tzv. clo na ocel) a pokud jsou kupující v Americe citlivější na cenu než prodejci v zemi, která do USA vyváží, pak prodejci ve vyvážející zemi zaplatí více z cla, protože kupující v Americe přenesou většinu zátěže tím, že nakoupí mnohem méně oceli. Pokud jsou však kupující v Americe méně citliví na cenu než prodávající ve vyvážející zemi, zaplatí kupující v Americe větší část daně, protože nesníží své nákupy o mnoho. Jak velkou část cla tedy zaplatí lidé v Americe nebo v cizí zemi, závisí na jejich relativní cenové citlivosti: pokud americká vláda uvalí clo na dovoz oceli, kupující v Americe mohou nakonec nezaplatit nic, část nebo celé clo. Obecně platí, že jen proto, že zákon říká, že jedna strana daň skutečně zaplatí, neznamená to, že ponese celé břemeno nákladů na tuto daň.
Existuje pouze jedna okolnost, kdy se náklady trvale rovnají ceně. To je tehdy, když někteří kupující jsou jen stěží ochotni a schopni zaplatit tržní cenu, protože tato cena jen stěží pokrývá jejich náklady obětované příležitosti, a někteří prodávající jsou jen stěží ochotni a schopni tuto cenu přijmout, protože jen stěží pokrývá jejich náklady na prodej. Tito „okrajoví“ kupující a prodávající nemají žádný čistý zisk. Technicky bychom řekli, že cena se rovná mezním nákladům. K tomu teoreticky dochází, když konkurence mezi prodávajícími snižuje cenu a konkurence mezi kupujícími zvyšuje cenu až na cenu, při níž se poptávané množství hamburgerů právě rovná množství hamburgerů dodávaných. (Ekonomové tomu říkají „konkurenční rovnováha“.) Rovnost nákladů a ceny však samozřejmě neznamená, že jde o totéž. Není tomu tak.
A konečně, co když prodejce rozdává hamburgery jako propagační akci? Zde hamburgery nejsou zdarma v tom smyslu, že by někomu zmizely náklady. Prodávajícímu i kupujícímu stále vznikají náklady obětované příležitosti. Proto ekonomové, pokud jsou opatrní, v tomto případě neřeknou, že hamburgery jsou „zdarma“, ale že mají „nulovou cenu“. Připouštím, že to může znít trochu divně, ale je to přesné. A v mnoha případech je to cena, kterou se vyplatí zaplatit!
Přeloženo z anglického originálu.