13. 6. 2024 | Filip Blaha, Jonáš Kurus | 4 minuty čtení
Je tomu přesně 56 let od vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území tehdejšího Československa. Samotná invaze je dnes spolu s Mnichovskou dohodou vnímána jako část české historie, kterou bychom nejraději vymazali. Reakce Sovětského svazu na Pražské jaro spojené s liberalizací režimu v podobě vpádu vojsk do Československa byla nejen demoralizující pro běžné lidi, kteří doufali ve změnu k lepšímu, ale také koncem pro všechny reformy.
Pobyt sovětských vojáků na českém území trval bezmála 23 let a zanechal hlubokou ránu v myslích lidí, kteří okupaci pamatují a chovají vůči současnému Rusku nenávist. Když se přeneseme do současnosti, můžeme vidět stejné rozpínavé tendence a touhu po vlivu v Ruské agresi na Ukrajině. K velkému optimismu nás může vést skutečnost, že Češi si tuto paralelu velmi dobře uvědomují a Česká republika už od počátku války vede iniciativu v pomoci Ukrajině.
Pohledem spoluautora
Z vlastní zkušenosti průvodce na zámku, kde po sovětské invazi vojáci pobývali mezi lety 1968 – 1991 mohu eufemisticky tvrdit, že zámku jejich pobyt příliš neprospěl. Ačkoliv před jejich příchodem už zámek jako kasárna 35 let sloužil a už když přišli, tak nebyl zámek v reprezentativním stavu, stěží by mohl zrovna pobyt sovětů pomoci. Sovětští vojáci nejenže byli k zámku lhostejní, například bezstarostně rozdupali na opravené střeše nové tašky, účelně ho ale také poškozovali, ať už se jednalo o ničení soch, nebo házení nožů do dřevěného portálu.
Jonáš Kurus
Jak jsme se však dostali od vpádu ruských tanků na naše území k posílání munice a vojenského vybavení určeného na ničení pravděpodobně těch samých tanků na Ukrajině (a vlastně i v Rusku)? Co bylo příčinou toho že se pozice našich zemí v průběhu historie tak diametrálně obrátila? Od rozpadu socialismu a celého východního bloku začala, na rozdíl od Ruska, v tehdejším Československu transformace od centrálního plánování k volnému trhu. Proto už dnes lidé nemusí čekat ve frontě na banány, chleba a veškeré ostatní poptávané komodity.
Graf č. 1 : Vývoj HDP na obyvatele v České republice a Ruské federaci (1990 – 2023)
Zdroj: World Bank
Kromě této každodenní skutečnosti si můžeme Českou cestu k prosperitě demonstrovat pár základními ukazateli. Ruská federace byla sice před válkou mnohými označována za světovou velmoc, nicméně válka odhalila to, co tvrdá data říkají už několik let. Při pohledu na vývoj HDP na obyvatele v Rusku a Česku můžeme zcela jasně vidět, že volný trh znamenal pro Českou republiku a její ekonomiku zmrtvýchvstání. Ruskou federaci uvrhl její autoritářský režim do permanentního stavu stagnace. To, že ruská populace nevzkvétá, potvrzuje také žebříček nejšťastnějších zemí světa, kde se Rusko dokonce umístilo v roce 2024 na 72. Místě (pro srovnání ČR se umístila na 18. místě).
Přijetí volného trhu v České republice provázelo i zavedení vlády práva. Tato instituce zajistila, že vzniklé bohatství nebylo koncentrováno pouze v rukou pár jednotlivců – oligarchů (i přes v posledních letech viditelné snahy tento stav změnit). V Rusku naopak k žádné reformě, která by zavedla vládu práva, pomohla obnovit narušené instituce nebo se jakkoliv pomohla vypořádat s diktátorskou minulostí země nedošlo. Pozorovat to můžeme například na vývoji Corruption Perceptions Index, kde se Česká republika dlouhodobě pohybuje v nejlepší padesátce zatímco Rusko se krčí u chvostu žebříčku. A to vysílá jediný signál – sebemenší bohatství, které se v Ruské ekonomice povede nějakým zázrakem vyprodukovat, bude prostě rozkradeno.
A i když se Ruská federace může stále chlubit jednou z největších armád na světě, ve všech jiných metrikách a statistikách prosperity a kvality života za Českou republikou zaostává. I díky tomu se nyní situace obrátila, a zatímco v šedesátém osmém směřovaly ruské zbraně na nás, nyní směřují naše zbraně proti Rusku. Války totiž nevyhrávají vojáci, ale peníze. A na konci dne mají západní a liberální státy více peněz než autoritářské Rusko. Otázka je, jestli je budou ochotny utratit. Ne všichni si totiž uvědomují důležitost této situace jako lidé z Česka, kteří ji sami zažili.
Úvodní snímek obsahuje grafiku z webu Freepik.com.
