Severokorejská nenápadná feministicko-tržní revoluce

24. 1. 2025 | Jonáš Kurus | 3 minuty čtení

Severní Korea se prezentuje jako uzavřené království opředené tajemnem pod přísným dohledem dynastie Kimů. Oficiální státní filozofie, čučche, ztělesňuje kolektivismus v jeho nejčistší formě: nepředstavitelná izolace národa, odpor k západním hodnotám a naprostá poslušnost vůdci strany. To samo o sobě představuje přesný protiklad k libertariánskému ideálu, který se naopak zaměřuje na společnost s otevřenými hranicemi, volným trhem a vládou práva.

Navzdory tomuto protikladu se i libertariáni mohou při bližším pohledu na současný stav v Severní Koreji lecčemu přiučit. Podle zpráv z doby před pandemií Covid-19 tvořily ženy asi 80% trhu, který se většinou skládá z malých tržišť, bazarů a farmářských trhů. Tato ekonomika je samozřejmě v šedé zóně a úřady ji oficiálně popírají, přesto ale její existence byla nezbytná, aby obyčejní lidé přežili.

Rozvoj takové šedé ekonomiky, zejména s významným zastoupením žen, se zdá být paradoxní. To platí zejména při pohledu na severokorejský režim, který se pyšní ideologickou čistotou a kolektivistickými cíli čučche. Realita severokorejské ekonomiky je však často v rozporu se státními ideály. Vyvstává tedy otázka: Jak se stane, že trh, který je tak protichůdný k filozofii režimu, může prosperovat navzdory přísné kontrole vlády nad všemi aspekty ekonomiky a společnosti v zemi?

Odpověď skýtá nedávná historie země, kdy hospodářský kolaps v 90. letech 20. století po rozpadu Sovětského svazu vedl k rozsáhlému hladomoru, který podle odhadů způsobil smrt 800 000 až 1 500 000 lidí. Po této zkušenosti se lidé částečně odvrátili od státem kontrolované ekonomiky a začali se podílet na šedém trhu, tzv. džangmadangu, který byl kvůli korupci tolerován. Další roli sehrála nutnost, protože džangmadang vznikl souběžně se systémem distribuce, který kvůli své neefektivitě nebyl schopen udržet při životě ani velkou část obyvatelstva v době hladomoru a lidé raději směřovali své aktivity na trh, který byl spolehlivější v uspokojování jejich potřeb.

To vše ale nevysvětluje, proč tuto příležitost využívaly ženy více než muži. Zaprvé je třeba si uvědomit, že korejská společnost, jak v severní, tak v jižní části poloostrova, je silně ovlivněna konfuciánskými tradicemi a historickým kontextem, které prosazují patriarchální hodnoty. Mladé dívky v Severní Koreji se učí, že si nejsou rovny s chlapci, což se promítá i do osobního života severokorejců, například domácí násilí je široce tolerováno a přehlíženo, a to i na veřejnosti, ale také do pracovního života, kde prestižní pozice většinou zastávají muži. V roce 2016 tvořily ženy pouze 4,9 % diplomatů a 16,5 % úředníků na ministerstvu zahraničních věcí. Tato systematická diskriminace na jedné straně brání ženám od získání prestižních pracovních pozicích ve službách státu. Na druhou stranu jim však dává výhodu oproti mužům, kteří jsou často nuceni pracovat na „čestných“ místech s nižšími platy, nebo v některých případech dokonce na neplacených místech než jaké je možné získat v džangmadangu. Z těchto důvodů je většinou úlohou žen obchodovat a být doma živitelkou rodiny. Je však třeba mít na paměti, že tento pokrok a posilování postavení žen může být velmi pomalý a je v rozporu s tradicemi a státní politikou, což může vyvolat nevoli ze strany státu.

Jedním z příkladů, jak se tato nevole může projevit a jak snadno lze předchozí úspěchy při budování paralelní šedé ekonomiky výrazně zpomalit, byla celosvětová pandemie Covid-19. Obrovský krok zpět byl nevyhnutelný kvůli novým přísným omezením, která zavedla vláda, aby údajně potlačila šíření nemoci a ochránila tak své občany. Tato omezení však byla v mnoha případech zbytečná a zdá se, že jsou prostředkem vlády k návratu k přísně kontrolované ekonomice, včetně uzavřených hranic s Čínou, přístupu k informacím a distribuci zboží. Všechna tato nová nařízení o to více zasáhla ženy, protože jejich činnost byla více vázána na trh. Není ale třeba si příliš zoufat, jak jsme se již v historii přesvědčili, jedinou skutečnou otázkou je, jak dlouho bude vládě trvat, než si uvědomí, že její občané potřebují k distribuci životních potřeb trh, a to minimálně v takové míře jako před pandemií.

Severní Korea se může zdát jako nejméně pravděpodobné místo, kde by mohlo dojít k rozkvětu klasického liberalismu, volného obchodu, rovným právům nebo osobním svobodám. Přetrvávání trhu s převahou žen navzdory represivní státní kontrole, byť ve své okleštěné formě však ukazuje, že i v jedné z nejpřísněji kontrolovaných společností na světě mohou vznikat trhy a jednotlivci převzít zodpovědnost nad svým osudem. Myšlenka, že společenská změna může přijít nikoli prostřednictvím reforem shora dolů, nýbrž zdola nahoru, poháněná nutností a kolektivním úsilím obyčejných lidí, je významným příslibem pro budoucí transformace, a to i v tak represivních režimech, jako například v Severní Koreji.

Tags:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *