2. 10. 2025 | Jaroslav Filinger | 7 minut čtení
Během čtení volebního programu hnutí ANO k letošním volbám Vás zaujme (nebo vyděsí) především jedno: “Kolik to chtějí proboha utrácet?”. V prakticky všech bodech a směrech je slibováno zvýšení státních výdajů bez realistického zdroje financí, naopak ještě slibují snížení některých daní. Jejich program se skutečně v mnohém jeví jako nestoudný nákup hlasů, což v přímém přenosu ukazuje, jak se rozhoduje průměrný volič v demokracii.
Finanční úřad si přijde pro tebe, tebe, i tebe!
Masivní výdaje, které hnutí ANO po svém vítězství slibuje, nemůže uskutečnit jen tak. Buď musí někde sehnat více peněz do státní kasy nebo někde jinde ušetřit. Jak toto dilema řeší? Za prvé slibují “nastartování hospodářského růstu”, což sice zní úžasně, ale už se nedočteme, jak toho chtějí docílit. Vzhledem k tomu, že ekonomický růst vláda přímo neovlivňuje, tak se zde jedná pouze o sázku na to, že se hospodářství samo vzpamatuje.
Druhý způsob, kterým údajně získají více financí, je bojem proti šedé ekonomice a přísnější dohled nad výběrem DPH, kterého docílí pomocí EET 2.0 a nové “Digitální daňové kobry”. Ta bude pomocí umělé inteligence odhalovat různé fiktivní obchody a daňové optimalizace. I když hnutí ANO tvrdí, že takto vybere desítky miliard z bilionové šedé ekonomiky, tak skutečná částka bude mnohem menší, pokud lze vůbec mluvit o zisku. Nejsou zde totiž započítány náklady a už vůbec ne fakt, že tyto náklady s každou další vybranou korunou jen a jen porostou. I kdyby se zde dalo mluvit o jakémkoliv finančním přínosu, tak zde není navrhováno nic jiného, než šikana podnikatelů a živnostníků ze strany finančního úřadu, který tímto získá větší moc nad námi. Moc státu lze zvyšovat pouze na úkor svobody běžných lidí.
Co by se naopak mohlo zdát jako krok k liberálnějším zítřkům je snaha hnutí ANO snížit některé daně, především firmám, a od daně zcela osvobodit spropitné v gastronomii. Dále slibují ušetřit na provozu státu 5 % ročně a zjednodušit daňové přiznání, což vše zní velice libozvučně. Je ovšem nutno vzít v úvahu otázku, zda je to realistické. Když se podíváme do Spojených států na snahy Elona Muska a jeho DOGE, tak jasně vidíme, že ušetřit je velice obtížné. Pokud k nějakým škrtům dojde, tak jsou většinou pouze malé a stejně nijak celkové saldo státních financí neovlivní. Většina z výdajů jsou mandatorní sociální a zdravotní, s čímž žádný politik, který není sebevrah, nic neudělá. Snížit daně sice možné je, ale nedává to smysl, když nemluvíme o souběžném snižování výdajů.
Jediné, co tento plán hnutí ANO přinese, je horší prostředí pro podnikatele, větší moc státu nad našimi životy a zvýšení veřejného dluhu, což vytěsní soukromé investice a nahradí růst životní úrovně větší kontrolou státu.
Co lze brát jako určitý ekonomický benefit je jasné odmítnutí eura programem. Zachování české koruny znamená zachování relativně méně expanzivní České národní banky oproti Evropské centrální bance a také vyšší flexibilitu našeho hospodářství díky měnovému kurzu. Největší výhoda ovšem působí poněkud ironicky proti megalomanským výdajovým plánům ANO, jelikož fakt, že vláda musí udržovat jistou stabilitu koruny, znamená, že si nemůže tolik půjčovat. Naopak, kdybychom byli členem eurozóny, tak by nám ostatní státy v případě finančních problémů bez váhání pomohly, tudíž by nám hrozila stejná neobezřetnost, která přivedla do krize Řecko.
K růstu skrze zestátnění
Už od počátku války na Ukrajině se potýkáme s problémem cen energií, což dusí naší ekonomiku, ale i na tento problém nalezneme atraktivní řešení ve volebním programu ANO. Tvrdí, že cenovou dostupnost a stabilitu zajistí tím, že zestátní ČEZ, čímž bude mít stát větší vliv na ceny. Zkrátka cena nebude určována ekonomickými faktory, ale politicky, aby byla “dostupná”. Nemusíme příliš hledat abychom odhalili, kde je v tomto uvažování problém, sami jsme si totiž za socialismu prožili, jak vypadá život se státními firmami a regulovanými cenami. Kvalita a stabilita poklesne, dokonce může dojít k nedostatku, jelikož je ztracena nejen motivace konkurovat na trhu, ale také informace, kterou cena skrývá. Nižší cenu bude dotovat stát, který tyto peníze nevezme nikde jinde, než od nás. Místo budování a inovování pomocí nástrojů trhu dojde ke stagnaci energetiky a rozdíl pokryje stát z našich daní.
Za co můžeme ANO v tomto bodě programu pochválit je jejich odpor vůči emisním povolenkám druhé generace a jejich deklarovanou snahu překopat stávající systém emisních povolenek první generace. Emisní povolenky jsou bezpochyby jedním z důvodů, proč z Evropy velké firmy odcházejí, a vytvoření přátelštějšího prostředí pro podnikatele je krok správným směrem.
Též snahy o debyrokratizaci, ať už pro malé firmy nebo startupy, jsou nanejvýš žádoucí jak pro ekonomiku, tak pro samotné lidi, kterých se týkají. Ve stejném bodě programu je slíbeno “vytvoření speciálních ekonomických zón” v regionech, které to potřebují, což pokud bude uskutečněno, tak bezpochyby ve svých regionech nastartuje růst. Už jen zbývá se zeptat, proč nelze udělat “speciální ekonomickou zónu” z celé republiky?
Péče a sport do každé rodiny
Co se týče návrhů ANO v oblasti zdravotnictví a sportu, tak jsou obdobně optimistické, jako v jiných oblastech. Podpoří nové investice do zdravotnictví, zajistí dostupnost pro všechny a dokonce si stanovují poněkud ambiciózní cíl zkrátit čekací lhůty na lékařské výkony a vyšetření. Toto vše nejen zvýší výdaje, ale navíc v rámci stávajícího systému převážně veřejného zdravotnictví, které je vlastně samotnou příčinou problému.
Místo posunu k více tržnímu prostředí, což by bylo skutečným řešením, tak ANO se zkrátka pokouší nalít do systému více peněz a doufá, že to jaksi zabere. Možnost zaplatit si nadstandardní péči, což je alespoň náznak jakéhosi posunu k trhu, v programu jasně odsuzují a zavazují se k jeho zrušení.
Sociální systém nebo nákup voličů?
Pohlédneme-li do sociální oblasti, tak nenajdeme nic překvapujícího. Zrušení důchodové reformy, zvýšení různých sociálních dávek a podpor, finanční úlevy pro rodiny, dřívější odchod do důchodu pro určité profese, zkrátka nic nového pro značně fiskálně expanzivní postoj hnutí ANO. Sice tvrdí, že jednou z jejich priorit je vytvoření udržitelného důchodového systému, který bude sloužit i našim dětem a vnoučatům, ale žádný konkrétní plán nepředkládají.
Většina bodů programu pouze zvyšuje výdaje stávajícího průběžného důchodového systému, což je přímo v protikladu s tvrzením, že jej chtějí jakkoli reformovat, což ostatně potvrdili během svého minulého funkčního období. Babišova vláda pouze rozdávala, aby si zajistila přízeň voličů, ale již se nezajímala o to, co přijde potom. Jediné, co tyto sliby přinesou, je vyšší inflace, vyšší vliv státu na náš život a praktickou demonstraci toho, že žádný oběd opravdu není zdarma.
ANO říká bydlení… možná
Problém vysokých cen bydlení je v ČR chronický a každá politická strana, které usiluje o moc, musí představit nějaký plán na řešení této krize. ANO jako první bod uvádí ustanovit zákonem bydlení jako “veřejný zájem”, což na první pohled zní poněkud vágně, ale údajně to umožní rychlejší schvalování nové výstavby.
Nadále slibují redukci byrokracie v této oblasti, což je v naší republice klíčové a jasný krok správným směrem. Ze všech vyspělých zemí je právě u nás proces získávání stavebního povolení a plnění jiných právních předpisů nejhorší a nejdéle trvající ze všech. Další bod, který si z liberálního pohledu zaslouží chválu, je redukce energetických a ekologických norem na nové budovy. To přispěje k rozšíření stavební aktivity po celé republice a jednoznačně tak zvětšením nabídky omezí nedostatek bytů.
Toto jsou ovšem pouze dva body programu v oblasti bydlení, které řeší stranu nabídky. Ostatní opatření již nesou klasické poselství, které bychom od hnutí ANO čekali. Prosazují bezúročné půjčky pro první bydlení, podporu pro družstevní bydlení, výhodnější úvěry pro firmy, státem dotovanou modernizaci staršího bydlení a v neposlední řadě i levnější hypotéky pro mladé lidi a určité klíčové profese. Nic z tohoto skutečné množství domů a bytů nezvětší, pouze to zvýší poptávku po bydlení tímto umělým snížením cen, jak již dobře známe. Ceny nemovitostí pouze porostou, lidé začnou spekulovat na dalším růstu, a bublina vytvořená umělými pobídkami na trhu se bude nafukovat.
S tím, jaký je poměr mezi body programu týkající se nabídky a těmi, které se vztahují na poptávku, tak je nanejvýš pochybné, zda vůbec k nějakému rozšíření výstavby ve světě ANO skutečně dojde. V konečném důsledku vzroste cena nemovitostí, což znevýhodní ty, kteří se k těmto dotacím nedostanou. Bublina vzniklá na překrouceném trhu se bude dále nafukovat, až se stává skutečnou obavou, jak bude jednou vypadat její splasknutí.
Co je jejich cílem?
Volební program hnutí ANO se vyjadřuje k mnoha tématům, která v tomto článku zmíněna nejsou. Mimo jiné deklarovaná snaha zjednodušit fungování státu pro občany skrze digitalizaci, zajistit obranyschopnou armádu, nebo zachovat prozápadní směřování republiky jsou body, které by klasický liberál měl ocenit. Bohužel je ke každému smysluplnému závazku představen další, který jakýkoli posun dobrým směrem okamžitě vyrušuje, což je klíčová charakteristika této strany.
Nemá ucelený plán nebo představu toho, jak by řídila státní instituce nebo upravila jejich politiku, naopak se svou vágností snaží zapůsobit na co nejvíce možných voličů. Proto prosazuje větší výdaje státního rozpočtu, aniž by se blíže starala o to, co bude nadále. Proto slibuje každému něco jiného, i když se mnohdy jedná o navzájem vylučující se tvrzení. Vykonávat svůj politický program není pro ANO cílem, ale pouze prostředkem k získání moci.
Musíme si uvědomit, že zde nemluvíme o klasické politické straně, ale spíše o projektu jednoho podnikatele, Andreje Babiše, jak získat větší vliv a podíl na trhu pro své firmy. Snaží se pro ně získat více státních dotací a zároveň, skrze EET 2.0 a Finanční úřad, šikanovat svou konkurenci, jako tomu bylo za jeho prvního funkčního období. Takové podnikatelské prostředí a přístup ke státním institucím není v jakékoliv míře slučitelné se svobodou a tržními principy, které tvoří základ liberalismu.
