13. 6. 2024 | Ondřej Chlubna | 5 minut čtení
Ostravsko je region, který následující desítky let čeká velmi nelehká a velmi nejistá budoucnost. Region byl historicky zcela závislý na těžbě černého uhlí, což je v současné době uzavírání šachet nezáviděníhodná pozice. Díky těžbě se z něj historicky stala průmyslová páteř republiky, v současné době v ní ovšem těžký průmysl upadá. Moravskoslezský kraj má dlouhodobě ze všech krajů druhou nejvyšší nezaměstnanost. Jedná se o jeden ze tří krajů, ve kterém dochází k úbytku populace (a obzvláště velkým problémem je zde úbytek vyučených pracovních sil). Hrubá mzda v kraji je oproti zbytku republiky podprůměrná.
Ostravsko mělo však v posledních týdnech kromě těchto problémů ještě i jiné, mnohem naléhavější problémy. V obci Dolní Lutyně (obec s cca 5300 obyvateli pod obcí Bohumín na hranicích s Polskem) se objevila nabídka stavby gigafactory na zelené louce. Nabídka pocházela od neznámého investora. Naštěstí se hrdinní lokální patrioti zvedli a tomuto gigantovi – který sliboval umírnění závislosti na těžbě, pracovní pozice pro kvalifikované i nekvalifikované, nadprůměrné ohodnocení práce, stavbu bez výrazného poškození životního prostředí a budování lokálních infrastruktur – řekli jednoznačně v referendu „Ne! Na mém dvorku se nic stavět nebude!“. Referendum v obci Dolní Lutyně se konalo 7. a 8. června 2024, společně s volbami do Evropského parlamentu. Ve volbách, kde hlasovala více než půlka voličů, se 88 % z nich vyjádřilo proti tomu, aby vybraná plocha byla nabídnuta ke stavbě podnikatelského parku.
NIMBY – Ne na mém dvorku!
Předtím, než se hlouběji podíváme do detailů nabídky stavby gigafactory v Dolní Lutyni, pojďme se v krátkosti podívat na zkratku NIMBY. NIMBY je anglický akronym fráze „Not In My Back Yard!“, tedy v češtině „Ne na mém dvorku“.
Jedná se o situaci, ve které si lidé žádají stavbu nějakého obecně prospěšného projektu, ale zároveň jsou proti tomu, aby se tento projekt realizoval v jejich blízkosti, jelikož může (ať již krátkodobě či dlouhodobě) snížit jejich komfort. Všichni víme, že čističky vody jsou nezbytné, přesto jen málokdo z nás by byl pro návrh, aby nám vedle dvorku byla postavena čistička vod.
I když je postoj místních v těchto případech pochopitelný a můžeme s nimi sympatizovat, nesmíme zapomínat, že ve většině případů je jejich strach iracionální a pouze brání celkovému vývoji daného regionu. Sousedé, jen proto, že jsou sousedé, nemají právo rozhodovat, jak bude vlastník okolních pozemků se svými pozemky nakládat.
Čistička vod je obecně prospěšná pro své okolí i své sousedy, je nutné ji tedy někde postavit. Blokováním její stavby budeme jen navyšovat problémy. Pokud investor vlastní pozemek pro stavbu, je tedy nejlepším řešením stavět (a případně kompenzovat místní obyvatele za krátkodobý diskomfort).
Jako další příklad si můžeme představit vlastníka domu s velkou zahradou, který se jednoho dne rozhodl, že část své zahrady prodá investorovi na stavbu dalších domů. Když se s tímto plánem svěří dalším sousedům, tak jsou ovšem proti. Namítají, že u svých obydlí další novostavby nechtějí, že budou muset poslouchat hluk stavby a že se tím sníží cena jejich domů. Vlastník zahrady ovšem v tomto případě prodává svůj vlastní pozemek, na který jeho sousedé nemají právo. Sousedé mu tedy správně neměli mít právo bránit v prodeji zahrady pro stavbu domu a investor by měl sousedy kompenzovat za hluk stavby a jiné krátkodobé nepříjemnosti.
Problém ovšem nastane, když je pozemek, jehož prodej se zvažuje, ve veřejném vlastnictví. V tomto případě totiž okolní sousedé, kteří by správně ke stavbě mimo jejich pozemek neměli co namítat, mohou stavbu blokovat či ukončit. Mohou apelovat na státní orgány, aby této stavbě zamezily. Mohou o zachování své vize sousedství přesvědčovat své zastupitele. A mohou v referendu o projektu, který by mohl pomoci v klíčových problémech regionu, hlasovat 88 % proti jeho realizaci.
Neefektivita obecního plánování
I přesto politikům a úředníkům, kteří musí rozhodovat, jak využít jednotlivé obecně vlastněné pozemky, vůbec nezávidím.
Představme si tento hypotetický příklad. Jste úředníkem v obci Lodní Huryně a vaším úkolem je rozhodnout, jak naložit s pozemkem o rozloze zhruba sto hektarů. Na tomto pozemku se prozatím nachází jen louky. Pozemek není daleko od centra, takže by se na něm mohla nacházet průmyslová zóna. Obyvatelé Lodní Huryně jsou ale vehementně proti tomu. Jelikož jsme v Lodní Huryni, mohli bychom pozemek využít jako nové přístaviště pro lodě – místní jsou sice pro, ale vy víte, že přístavišť už obec má plno, takže stavbou nového byste do obce moc nových návštěvníků nenalákali. Zároveň vám někteří místní říkají, že na tento pozemek rádi chodí venčit své psy, takže by se na něj vůbec nemělo sahat. Obec potřebuje vybudovat novou nemocnici, hodila by se nová obchodní zóna, děti chtějí další hřiště, je potřeba parkoviště a vypadá to, že každý další host má svou další novou představu, jak pozemek využít.
Problém vypadá neřešitelně. Nemáte žádné vodítko, kterého se chytit. Co takhle uspořádat referendum? Kdo ale bude hlasovat? Kdyby měli hlasovat jen nejbližší sousedé, budou proti jakýmkoliv zásahům. Při hlasování v celé obci by vyhrála nemocnice či parkoviště. Při hlasování v obci a vedlejších obcích by vyhrála průmyslová zóna. Nemluvě o tom, že lidé, kteří proti stavbě nic nenamítají, mají menší incentivu k těmto referendům chodit než sousedé, kteří mají k pozemku nejblíž a chtějí stavbě zabránit. Jsme v patové situaci a nedokážeme rozpoznat, která volba dodá lidem největší hodnotu.
Tomuto problému se jinak říká také problém ekonomické kalkulace. Jeho autorem byl již ve dvacátých letech rakouský ekonom Ludwig von Mises. Mises v článku Ekonomická kalkulace v socialistickém společenství vysvětluje, proč je jakékoliv ekonomické rozhodování v absenci cen odsouzeno k neefektivitě.
Cena vzniká na základě subjektivního hodnocení určitého statku. Pokud si sousedé z Lodní Huryně váží pozemku natolik, že jsou schopni za něj zaplatit 1,2 milionu, pak má pro ně vysokou subjektivní hodnotu. Investor, jehož plánem je předělat pozemek na loděnice, by za něj byl ochoten nabídnout 0,8 milionu. Pokud je průmyslový investor ovšem ochoten pozemek odkoupit za vyšší částku než 1,2 milionu, tak je jeho očekávaný zisk natolik vysoký, že předčí všechny ostatní a nejspíše dovede s pozemkem naložit takovým způsobem, za který mu budou zákazníci poskytovat nejvíce zisků. Tedy takovým způsobem, kterého si ostatní lidé nejvíce váží. Na volném trhu při rozhodování, jak daný pozemek nejlépe využít, stačí tedy jen prodat pozemek tomu, kdo je ochoten zakoupit jej za co nejvyšší cenu. Více v článku Svět bez cen: Ekonomická kalkulace v Sovětském svazu.
Řešení: Nechme lidi stavět
Podnikatelský park v Dolní Lutyni ovšem není jedinou obětí fráze NIMBY. Obětí je jen v Dolní Lutyni a okolních obcích celá řada. Vedlejší Orlová má jako mnoho měst již roky problémy s parkováním. Přesto jakékoliv návrhy na tvorbu nových parkovacích míst jsou v mžiku shozeny ze stolu, protože nikdo nechce, aby ho pod okny rušila stavba a aby musel v noci poslouchat ježdění aut. Podobně je na tom i mnoho větších měst republiky. Na Karvinsku mají obce a neziskovky zájem o poskytování programů pro pomoc drogově závislým, ovšem nikdo nechce, aby tato centra byla zřízena v jejich sousedství, proto je často městské části nepodporují.
Nejzřejmější je ovšem problém NIMBY u trhu s nemovitostmi. Příklad s prodejem pozemku investorovi ve druhé části článku byl vybrán záměrně. Cena bydlení roste. Zvláště pak ve velkých městech. Viníkem je z velké míry (kromě přeregulace stavby nových projektů) právě NIMBY. Sousedství blokují výstavbu nových projektů, jelikož by se tím snížila cena nemovitostí sousedů, nebo argumentují tím, že se novými projekty změní charakter sousedství. Jenže cena bydlení stále roste a roste. Problém s nedostatkem bytů a domů prostě nevyřešíme jinak než tím, že budeme stavět.
Rozuzlení gigafactory
Pro zainteresované v problematice gigafactory v Dolní Lutyni doporučím shlédnout videozáznam Debaty s občany o strategickém podnikatelském plánu z konce března 2024, ve kterém zástupci kraje, MPO a CzechInvest debatují o projektu s místními občany. Základní informace jsou také na webu projektu. Zjistíme tam, že investor ve spolupráci s krajem plánuje v případě realizace projektu vystavět protihlukové stěny u železnice, postavit novou čističku vod, postavit ochrany obce Věřňovice proti záplavě, vystavět nové komunikace, vytvořit nový veřejný park i další občanskou vybavenost. Vše ve spolupráci s ekologickými spolky.
Jen v první fázi projektu nabízí cca 1200 míst pro lidi s maturitním vzděláním a 200 míst pro lidi s univerzitními tituly. Obojí jsou skupiny, které po útlumu těžkého průmyslu v regionu nutně potřebují tvorbu nových pracovních pozic. Část Dolní Lutyně Věřňovice, v jejíž blízkosti by se areál nacházel, má pro porovnání pouze cca 600 obyvatel. V druhé fázi projektu pak mělo přijít až 5000 dalších pracovních míst. Velký investor je také schopen posílit místní ekonomiku sekundární tvorbou dalších pracovních míst a inspirací jiných podnikatelů. Proti námitce toho, že pro stavbu areálu by bylo nutné vykácet les dodám, že les zabírá jen velmi malou část daného prostoru a nachází se mezi poli. Věřňovice mají přitom zalesněné plochy hned poblíž svého centra. Investor nabízel vybudování parku a kompenzaci škody na životním prostředí. Jak budoucnost regionu ve výše zmíněné debatě komentuje Václav Palička z organizace Moravskoslezské Investice a Development: „Nejde o to přežívat pouze z dotací do budoucna, ale potřebujeme posílit kompletně investice a soukromý kapitál tak, aby ekonomika rostla.“
I když proti stavbě gigafactory jsou i některé rozumné argumenty, většinou se kraj, ministerstvo i investor setkali s komentáři typu „Tak to zrušte!“, „Běžte domů!“ a „Ale to nás nezajímá“. (vše přímé citace ze zmíněné diskuze). Rušením ovšem jen prodlužujeme problém, odmítáním investorů odmítáme jen užitečné příležitosti a nedostatkem zájmu pouze zatracujeme ostravský region i na roky dopředu.
Ostravsko do budoucna v rozumné podobě nepřežije, pokud se neadaptuje. A adaptovat se může pouze skrz tvorbu nových projektů a přijetím investorů, kteří jsou ochotni investovat kapitál do budoucnosti tohoto regionu.
Pomozte nám šířit svobodu
Podpořte Students for Liberty v naší činnosti. Díky soukromým příspěvkům můžeme nadále publikovat obsah, vydávat tištěné materiály a pořádat vzdělávací akce. Budeme taky velmi rádi, pokud nám pomůžete rozšířit obsah mezi další lidi.
Podpořte nás Sdílet na Facebooku
Sledujte nás!
Naši aktivitu můžete sledovat taky na sociálních sítích!