Lindin případ, aneb proč socialisté propadají v logice

15.03.2021 | Barry Brownstein

Zvažte následující okolnosti:

Venezuela je země s obrovskou zásobou přírodních zdrojů. Kdysi to bývala jedna z nejbohatších zemí v Jižní Americe. Venezuela znárodnila spoustu strategických surovin, jako například ropu. Vláda zavedla regulace cen a hyperinflace lidem zničila veškeré úspory. Regály v obchodech zely prázdnotou a lidé kvůli hladu dokonce začali zabíjet zvířata ze zoo.

Podvýživa a hlad jsou nyní každodenním jevem. Životně důležité léky, jako antibiotika jsou nedostupné. Nemilosrdný diktátor, který zde vládne, si pro sebe nakradl miliardy. Ve svých dlouhých proslovech plných socialistických hesel a frází. Tvrdí, že krach jeho režimu způsobili Američané, a nikoliv socialismus.

Jaká z těchto možností je pravděpodobnější?

  1. Venezuela je zkrachovalá socialistická země.
  2. Venezuela je zkrachovalá socialistická země a za bídu ve Venezuele jsou zodpovědné Spojené státy.

Odpověď na tuto otázku je jasná, nehledě na to, jaký máte názor na americkou zahraniční politiku. Otázka, kterou jsem zde položil, je variace na tzv. „Lindin případ“, popsaný laureátem Nobelovy ceny za ekonomii Danielem Kahnemanem. Je nemožné, aby byla konjunkce dvou jevů pravděpodobnější, než jeden z těchto jevů.

Lindin problém ve Venezuele

K socialismu tíhnoucí kongresmanka Ilhan Omar si je jistá tím, že krach Venezuely není chyba socialismu. Při svém vystoupení v televizním pořadu Democracy Now, ujistila diváky, že socialismus rozhodně nezpůsobil lidské utrpení ve Venezuele:

“Spousta kroků, které jsme [USA] proti Venezuele podnikli, vedly k její devastaci. Tak trochu jsme způsobili situaci, kterou můžeme nyní pozorovat.”

Jinými slovy, podle Omar venezuelský socialismus neselhal sám o sobě; selhal kvůli Americe.

Není to poprvé, co musí opozice kolem Juana Guaida čelit slovním výpadům ze strany amerických demokratických socialistů (DSA). Cíl DSA je vytvořit bezpečný svět pro socialismus a demokraciipomoci venezuelským občanům bránit práva získaná během vlády Huga Chavéze.

Neméně kontroverzně se vyjadřuje Omařina stranická kolegyně Alexandria Ocasio-Cortez. Na otázku, zda je Madurův režim legitimní odpověděla, že se „poradí se stranickým vedením o konkrétním postupu”. Co se týče Bernieho Sanderse, jeho podpora Venezuely je nechvalně známá, dokonce odmítá nazvat Madura dikátorem.

Lindin případ

Ve své knize Myšlení, Rychlé a Pomalé popisuje Daniel Kahneman se svým spolupracovníkem Amosem Tverskym Lindin případ následovně. Nejdříve popsali „Lindu“ svým studentům:

“Lindě je 31 let, je svobodná, přímočará a velmi chytrá. Vystudovala filozofii. Jako studentka se intenzivně zabývala otázkami diskriminace a sociální spravedlnost a také se účastnila demonstrací proti jaderným zbraním.”

Poté se Kahneman studentů zeptal: “Která z možností je pravděpodobnější?”:

  1. “Linda je bankovní úřednice.”
  2. “Linda je bankovní úřednice a angažuje se ve feministickém hnutí.”

Kahnemana šokoval vysoký počet studentů, kteří si zvolili možnost 2, která je v naprostém rozporu se základní logikou:

Zhruba 80-90 % studentů na významných univerzitách zvolilo v rozporu s logikou druhou možnost. Pozoruhodné bylo, že hříšníci vůbec nejevili známky studu. Když jsem se s jistým pobouřením zeptal jedné velké studijní skupiny: “Uvědomujete si, že jste právě porušili elementární logické pravidlo?“, někdo v zadní řadě vykřikl: „No a co?“ A jedna postgraduální studentka, která se dopustila stejného omylu, se zase ohradila: „Myslela jsem, že se prostě ptáte na můj názor.“

O moc lépe si nevedli ani postgraduální studenti specializovaného programu na prestižní ekonomické fakultě Stanfordské univerzity, z nichž všichni měli za sebou několik semestrů o statistice, pravděpodobnosti a teorii rozhodování. 85% těchto studentů zařadilo „feministickou bankovní úřednici“ před „bankovní úřednici“.

Není divu, že lidé jako kongresmanka Omar snadno najdou ve svém dychtivém publiku ochotné následovníky. Demokratičtí socialisté zamlžují rozdíl mezi příčinou a následkem. S cílem zbavit socialismus všech jeho chyb, pletou fakta s domněnkami a poté tvrdí, že jejich domněnky dokazují, že socialismus neselhal.

Kdyby demokratičtí socialisté žili v rozpadajícím se domě, poukazovali by na to, že příčinou jejich problémů je sousedův štěkající pes?

Jak říká Kahneman:

Když specifikujete možnou událost do větších detailů, můžete tím jen snížit její pravděpodobnost.“

Překonejme naše předem očekáváné

Kongresmanka Omar a demokratičtí socialisté jsou také jen lidé. Lidé neustále hledají způsoby, jak potvrdit své předsudky. Kahneman pozoruje, že logický klam, kterému nejvíce podléháme v případě „problému Lindy“, zůstává přitažlivý i v případě kdy ho odhalíme.

Kahneman a Tversky nazývají tento jev klam konjunkcí. Jak poukazuje Kahneman, ke klamu konjunkcí se dostaneme, když naše předsudky způsobí, že nejméně pravděpodobný výsledek bude vypadat jako lepší příběh.

Pokud se zeptáte, “Která alternativa je pravděpodobnější? Janae je učitelka. Janae je učitelka a jde do práce,” respondenti nesklouznou ke klamu konjunkcí. Proč ne? Janin případ, jak píše Kahneman, má “stejnou logickou strukturu jako případ Lindy, ale nezpůsobují klam, protože detailnější alternativa je pouze detailnější – není to uvěřitelnější, ucelenější nebo lepší příběh.”

Celá politická kariéra kongresmanky Omar stojí na popírání chyb socialismu. Nemůžeme čekat, že svoji taktiku v dohledné době změní. Zapomeňme na chvilku na Omar samotnou a poučme se z její absurdní chyby. Jak překonat naši potřebu potvrzovat náš příběh již existujícími předsudky?

Aby vysvětlil jak náš vadný výklad minulosti ovlivňuje naše názory, Nassim Taleb ve své knize Černá labut‘ přichází s myšlenkou výkladového klamu. Socialismus nemůže být vadný, ne pro pravé věřící. Za jeho selhání musí být zodpovědný nějaký externí vliv, jako například politika USA.

Ani nekonečné množství abstraktní teorie nebo praktických důkazů nezmění názor někoho, kdo je zabředlý v „příběhovém klamu“. Na osobní úrovni mohou lidé neustále vymýšlet příběhy, které dokonale vysvětlují jejich minulost a jsou mostem do budoucnosti, která postrádá možnosti rozvinout jejich potenciál.

Co je pravděpodobnější?

  1. Mých uplynulých pět vztahů skončilo neúspěchem.
  2. Mých uplynulých pět vztahů skončilo neúspěchem a já si nikdy nenajdu partnera.

Pro někoho, kdo má dokonalý příběh o jeho osobním selhání, může být klam konjunkcí lákavý. Může si myslet, že možnost 2 je pravděpodobnější.

Pokud jste připraveni nechat si rozbít své mylné závěry, Kelly Boysová vám ve své knize Efekt slepého místa [The Blind Spot Effect] navrhuje položit si následující otázky: „Není možné, že tomu věřím jen proto, že je to jednoduchá odpověď? Není odpověď na tento příběh komplexnější, než jsem si myslel?“

Naše tendence přijmout jednoduchý výklad ovlivňují pouze životy nás a našich blízkých, ale neschopnost politiků povznést se nad jejich jednoduché a mylné příběhy o socialismu zasáhne nás všechny.

Politici žijí z našich vlastních milných dojmů. Proto může být pohádka o efektivitě socialismu rozbita pouze tím, že v ní lidé přestanou věřit. Přesto je v dnešních dnech čím dál více jednotlivců podléhá klamům z úst profesorů, mezi kterými se čím dál více šíří levicové předsudky.

Jednotlivec zabředlý v chybných názorech může pořád pracovat na osobním a profesním rozvoji. Ale politik ponořený do chybné víry v socialismus nesní o učení se, ale o použití donucovací síly za účelem kontrolování životů ostatních lidí.


Původní článek v angličtině si můžete přečíst zde.
Překlad: Filip Blaha.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.