Otevřené hranice

09.03.2021 | Filip Blaha a Jan Mošovský

Pokud jste skeptičtí k otevřeným hranicím, nebo si v této otázce nevíte rady, pak jste zde správně. Podíváme se totiž na to, proč podporovat otevřené hranice pro pohyb osob (pohybu zboží a svobodnému obchodu jsme se věnovali zde).

V našem argumentu pro otevřené hranice se budeme postupně dívat na tři roviny argumentace. Konkrétně, že otevřené hranice jsou morální, efektivní, a mnohem bezpečnější, než by si jejich kritici rádi mysleli.

Pokud byste radši vyslechli argumenty formou videa, podívejte se na náš Liberty Webinář s Martinem Pánkem na téma otevřených hranic:

Otevřené hranice jsou spravedlivé

Státy se rády tváří, že vpuštěním cizinců na své území jim prokazují službu. Je to ale opravdu tak? Lidé mají svobodu pohybu. Není rozumný důvod, proč by tato svoboda pohybu měla být narušena pomyslnou čarou na zemi.

A nejde jen o svobodu pohybu. Když chce Lojza z Lhoty ve svém obchodě zaměstnat prodavače, proč by mu stát měl povolit zaměstnat Čecha, ale omezit jeho právo zaměstnat Ukrajince nebo Thajce, kteří by se za plat, který Lojza nabízí, rádi přestěhovali a pracovali pro něj. Stejně tak stát zasahuje do svobody Petry – majitelky bytového domu v Lhotě, která je omezena ve svém právu pronajímat těmto cizincům ubytování. Omezením svobody pohybu tak stát omezuje i naši smluvní svobodu.

Nemluvě o případech, kdy stát tímto omezováním svobody aktivně ohrožuje lidi na životech. Michael Huemer to ilustruje na příkladu Marvina: ten žije na území, které v důsledku neúrody strádá, a rád by překročil hranici do oblasti, která neúrodou nebyla zasažena, aby tam nakoupil jídlo. Pokud na hranici stojí Sam, a nedovolí mu ji přejít, není pak také odpovědný za Marvinovo strádání?

V případě uprchlíků je snadné najít příklady, kdy byli lidé žádající o azyl deportováni, aby byli následně v zemi původu brutálně zavražděni gangy, před kterými se snažili uprchnout, nebo posláni do válečné zóny.

Zastánci zavřených hranic rádi říkají, že nemáme povinnost cizincům pomáhat. To ale není to, co otevřené hranice dělají. Otevřením hranic nikomu aktivně nepomáháme. Jen lidem přestaneme aktivně bránit, aby si pomohli sami.

Otevřené hranice jsou výhodné

Otevřené hranice jsou pochopitelně výhodné pro imigranty – mnozí z nich naleznou v nové zemi bezpečí před hrozbami, před kterými uprchli, jiní naleznou lepší pracovní příležitosti a kvalitnější místo k životu. Jsou však výhodné i pro domácí! Otevřené hranice tedy nejsou hra s nulovým součtem. Není zde jedna skupina, která na nich vydělá na úkor druhé. Z otevřených hranic mají prospěch všichni.

Oblíbeným argumentem odpůrců migrace je, že cizinci připraví našince o zaměstnání, protože jsou ochotni nabídnout levnější pracovní sílu. Ve skutečnosti se ukazuje, že tomu tak není. Důvod je prostý. Cizinci sice zvyšují nabídku práce. Zároveň však také poptávají zboží a služby, případně podnikají, a tím působí přímo i nepřímo vytváří růst poptávky po práci.

Dalším důvodem je i to, že cizinci typicky nabízejí jinou práci než domácí. Zejména cizinci, kterých se odpůrci migrace nejvíce obávají, tedy ti z chudých zemí. Ti jsou většinou v porovnání s místními podstatně méně kvalifikovaní. Zatímco je tedy možné, že nekvalifikovaní cizinci převezmou práce vyžadující nejméně dovedností, o to spíše toto povede k posunu v porovnání kvalifikovanější pracovní síly domácích směrem k činnostem, které vyšší kvalifikace vyžadují – mohou například cizince školit, vést pracovní týmy díky svým již nabytým dovednostem, které cizinci zatím nemají, nebo je třeba jednoduše učit místní jazyk.

Vítězí všichni

A jaký by byl celkový efekt otevření hranic nikoliv na jednotlivce, ale pro společnost? Ekonom Micheal Clemens ukazuje, že díky růstu produktivity migrantů a dalším přínosům, které volný pohyb osob přináší, by se v důsledku celosvětového otevření hranic zvýšilo celosvětové HDP o polovinu v pesimistickém scénáři, a 1,5 krát v optimistickém scénáři. V průměru se tedy bavíme o růstu světového bohatství na dvojnásobek, a to už stojí za to!

No a co sociální stát? Jedna z nejčastějších obav z migrace je větší příliv osob, které budou čistými příjemci zdrojů od státu, jinými slovy, že přijdou především lidé přilákaní štědrým sociálním systémem. Existuje však mnoho studií o tom, že tento scénář není pravděpodobný. Velká většina lidí, kteří jsou ochotni migrovat za lepším životem, jsou mladí lidé v produktivním věku. Státy, které je přijmou, pak na nich o to snáze vydělají: získají produktivní a daně platící rezidenty bez původní investice, kterou musejí vynakládat na domácí občany, v podobě veřejného vzdělávání a podobně. Tito lidé pak jsou spíše pro stát výhodní než domácí občané.

Malými kroky k úspěchu

A i pokud by to tak nebylo, ekonom Bryan Caplan nabízí řešení, které by stále bylo všestranně výhodnější a humánnější než současný systém striktně omezené migrace: tzv. keyhole solutions. Jde v zásadě o to, že pokud nedokážeme dosáhnout přes všechny argumenty konsenzu o prospěšnosti otevřených hranic, udělejme kompromis: pokud mají kritici obavu z vyčerpání sociálního systému, povolme tedy volnou imigraci, ovšem s podmínkou, že nově příchozí k sociálnímu systému nebudou mít po předem daný počet let přístup. Přestože i částečně zavřené hranice nemusíme schvalovat, a jakkoliv se může zdát nepříjemné dělat rozdíly mezi rezidenty dvou kategorií (těch s přístupem ke službám státu a těm bez nich, následná situace je jednoznačně lepší než situace výchozí; došlo k velkému pokroku s otevřením hranic, lidé by se mohli svobodně stěhovat za prací nebo pryč z nebezpečí, a zároveň by bylo zajištěno, že tito lidé nebudou břemenem pro stát a na sebe si vydělají.

Otevřené hranice jsou bezpečné

Imigranté jsou tedy ekonomicky přínosní. Nejsou ale bezpečnostním rizikem, nabízí se zeptat? A odpověď zní: jsou. Nicméně rovněž tak jsou bezpečnostním rizikem letadla, nebo chůze po chodníku. A stejně jako u letadel a chůze po městě je riziko terorismu tak malé, a přínosy tak velké (zdvojnásobení světového HDP!), že zkrátka stojí za to.

To se může zdát neintuitivní – pravidelně přeci vídáme zprávy o teroristických útocích. Je to však stejné, jako se všemi ostatními senzacemi. Teroristický útok, který si vyžádá oběti na životech, se jednoduše v titulcích vyjímá lépe, než titulek o tom, jak se indická rodina přestěhovala do Čech a otevřela například restauraci, kde zaměstnala sedm lidí. Pokud by zprávy měly lépe odrážet poměr toho, jak častý je terorismus v porovnání s touto druhou zprávou, pak bychom informace o útocích v zahlcení zpráv o otevřených podnicích sotvy byli schopni dohledat.

Uvažme následující fakta. Mezi lety 1975-2015 bylo v USA spácháno 772 000 vražd, což tvoří méně než procento všech úmrtí za toto období. Samotná vražda, natož terorismus, je tedy více než nepravděpodobná. Příčinou více než 99 procent vražd navíc nebyl terorismus. Když k tomu připočteme fakt, že většina teroristických útoků je navíc domácích, dojdeme k závěru, že cizinci tvoří pouze velice malý dílek strašidelné skládačky. 

Pravděpodobnost, že Američan zemře při teroristickém útoku činí 1:3 200 000, což je mnohem méně než riziko zasažení bleskem (1:1 171 000) nebo riziko dopravní nehody (1:9 000).

Upřít si všechny benefity otevřených hranic jen ze strachu z terorismu je proto stejné, jako kvůli zanedbatelnému riziku nehody nelétat letadlem, nebo kvůli strachu z blesků nechodit ven. Výhody jednoduše dalece přesahují rizika.

Co z toho plyne?

Mluvili jsme o tom, že otevřené hranice jsou spravedlivé, oboustranně výhodné a bezpečné. Pořád nejste přesvědčeni? Napadají vás další argumenty, jako třeba ochrana české kultury? Přijďte se s námi pobavit na některou z našich událostí, nebo nám pošlete zprávu.

A pokud vás téma zajímá více, doporučujeme vám i knížku Otevřené hranice od Bryana Caplana a Zacha Weinersmitha, na jejíž české vydání jsme za české Students for Liberty přispěli.