Co nás může naučit první liberál Západu?

aneb Anti-zákon, Anti-stát, Antifón

08.11.2021 | Ondřej Chlubna

Co se vám vybaví, když si máte představit co nejstarší historii liberálních myšlenek? Jako první nejspíše vyskočí takové období jako americká válka za nezávislost s otci zakladateli nebo Francie za Velké revoluce. Pokud jdeme opravdu do hloubky, mohlo by padnout jméno John Locke. Chtěl bych jít ještě mnohem hlouběji a představit vám autora, který moderní teorii lidských práv a kritiku státu předběhl o dvě milénia.

Antifón z Athén působil v Athénách (duh) v době jejich největšího rozkvětu (5. stol. př. n. l.) Nacházíme se tedy v době velikánů jako Sokrates a Platon. Jako u mnoho jiných autorů starší antiky o jeho životě nevíme mnoho, proto ani nemá cenu o jeho životě dlouze psát. Jeho dochovaný životopis by se dal shrnout do jedné věty. Byl dobrý řečník, byl žákem Hippia a věnoval se matematice a spravedlnosti. Kromě toho co se nám o Antifónovi dochovalo z děl jiných autorů byl teprve na konci minulého století objeven jeho stěžejní text Pravda. Rozsáhlý spis se věnoval řadě témat od astrologie přes biologii po etiku. Bohužel se nám i z něj dochovalo pouze pár stránek.

Pro nás nejdůležitější jsou jistě jeho poznatky o nátuře zákonů a lidských prioritách. Na několika ukázkách z jeho díla bych chtěl ukázat, jak mohou být tyto poznatku relevantní i v naší době a představit Antifónovo pojetí morálky na úrovni státu.

Zákon vs. Příroda

“Neboť nařízení zákonu jsou umělá, nařízení přírody však nutná.”

Pro Antifóna jsou stěžejní dva pojmy, které se opakují stále dokola. Zákon a příroda, příroda a zákon. Co tedy pro něj vlastně znamenají a proč vychvaluje jeden, zatímco kritizuje druhý?

Zákon patří do stejné skupiny věcí jako smrt, čas a daně. Sužovaly lidi v každé době a nejspíše je ještě nějakou dobu sužovat budou. Zákony jsou omezení, jež vytvořil stát a je všeobecně uplatňováno na lid. Co je ale důležitější je, jak vznikají. Zákon je umělý. Ať už jsou důvody k jeho stanovení jakékoliv, vždy se dají zobecnit do jedné věty. Vůle vládce, vládců či lidu se rozhodla, že přijme určitý limit a z jejich vůle se bude dodržovat po celé zemi. To že je zákon přesně takový, jaký je, není žádná moudrost z hvězd nebo podstaty světa. Nápad, že daň na pivo ve stánku bude zrovna 21% a nikoliv 23%, nespadl z nebe, jednalo se prostě o nějakou formu umělého rozhodnutí. A jelikož lidé jsou omylní (zvláště když rozhodují o obecných zákazech, kde nemohou mít dostatek dat ani zkušeností), jsou umělé zákony jimi vytvořené také omylné.

Oproti tomu příroda je ze své podstaty daná. Co ale Antifón myslel touto přírodou? Jsou to kameny, lesy a zvířata? To jistě také, ale Antifón má na mysli přírodu ve smyslu lidské přirozenosti a v jistém smyslu i rozumnosti. Bohužel se nám odstavec s přesným vysvětlením přírody nedochoval, z kontextu si ale můžeme odvodit směr jeho myšlenek. V antice se příroda často spojovala s jakýmsi logickým myšlenkovým řádem nebo nějakou metafyzickou jistotou. Příroda je prostě řád světa, jakási objektivní pravda. Podobně to je u Antifóna, i když vztahuje přírodu mnohem blíže k lidské nátuře. Přírodu tedy musíme pojmout spíše jako nějaký přirozený průběh věcí. V přírodě jsou věci prospěšné a neprospěšné. Radost prospívá více než strast a příjemné prospívá více než bolestné. Člověk ponechán o samotě si tedy vždy volí to, co je pro něj (stejně jako pro přírodu) nejprospěšnější. Přirozené je jednat tak, aby člověk dosáhl radosti a zahnal bolest, zatímco respektuje tuto přirozenost i u ostatních lidí.

Díky nedostatku textů to nelze přesně určit, ale dle mého vytvořil Antifón kostru něčeho velmi podobného principu neagrese. Nechte člověka sledovat své zájmy, pokud tím neomezuje zájmy jiných lidí. To je už ale obrovský myšlenkový skok, proto jej spíše zmiňuji, než abych jej považoval za fakt. Faktem ale zůstává, že Antifón vytvořil jednoho z prvních předchůdců přirozených práv, i když bohužel neznáme jeho přesná specifika.

Kdybych měl Antifóna shrnout jednou větou, bylo by to právě heslem ‘zákony jsou umělé’. Proto tedy není nic špatného na tom porušovat nespravedlivé zákony: 

“Přestupuje-li tedy někdo zákony a unikne-li pozornosti těch, kdo je smluvili, je zbaven hanby i trestu.”

Ale na druhou stranu to dělá z přírody nutnost, která musí být vždy dodržována. I kdyby měl tedy člověk možnost stát se neviditelným, být všemocným nebo jakkoliv jinak uniknout trestu, i tak nikdy nesmí přestoupit hranici, která je dána přírodou. V naší terminologie bychom řekli, že lidské práva by měla být neporušitelná nezávislé na okolnostech či jejich vymáhání. Jelikož vychází z přirozenosti člověka, jsou dle Antifóna platná univerzálně, za všech okolností, vždy a všude.

“Porušuje-li však … něco z toho, co je vrozeno od přírody, není to zlo o nic menší, unikne-li pozornosti všech lidí, a není o nic větší, uvidí-li to všichni, neboť netrpí škodu z mínění, nýbrž z pravdy.”

Trojí kritika zákonů

Antifónova kritika zákonů by se dala shrnout do tří bodů:

1. Špatné zákony ubližují lidem.

Myslím si, že toto není třeba vysvětlovat. Všichni si dokážeme vybavit nějaký špatný zákon a i kdyby ne dnes, tak skrz historii nalezneme spoustu případů. To, že špatné věci jsou špatné, není zas tak velký objev. Každý zákon ze své povahy přikazuje, přinejmenším limituje. Proto člověk nebude jednat podle toho, co je pro něj nejprospěšnější, ale podle toho, jak mu přikazuje nějaký arbitrární zákon, i když je tento zákon škodlivý. Kromě toho si zákon tímto způsobem hraje s lidskými hodnotami a lidskou myslí.

“.. většina z toho, co je spravedlivé podle zákona, je nepřátelská přírodě. Jeť stanoveno zákonem pro oči, co mají vidět a co nemají, pro uši, co mají slyšet a co nemají, pro jazyk, co má mluvit a co nemá, pro ruce, co mají dělat a co nemají, pro nohy, k čemu mají chodit a k čemu nemají, a pro mysl, po čem má toužit a po čem nemá.”

2. Dobré zákony jsou zbytečné

Špatné zákony jsou špatné. Wow, jaký to poznatek. Ale co ty dobré zákony? Člověk ze své přirozenosti sleduje prospěšné věci, je tedy zbytečné jej limitovat k volbě prospěšného. Typickým příkladem mohou být například bezpečnostní pásy v autě. Co by se stalo, kdyby se přestaly bezpečnostní pásy vynucovat zákonem? Začali by si je lidé snad masově nůžkami vystřihávat z aut? Myslím, že většina lidí chápe, že pásy slouží k jejich vlastní bezpečnosti a nosí je také z tohoto důvodu, nikoliv protože je to vynucováno. Zrušením těchto dobrých zákonů z nich navíc přestává být lákadlo “zakázaného ovoce” v podobě punkovského porušení zákona, jen proto aby rebel porušil zákon.

Jak zmiňuje i Antifón, zrušením dobrých zákonů navíc získáme i jeden velmi důležitý zdroj –  svobodu. Nejedná se pouze o abstraktní pojem, ale v tomto případě má i nezměrnou výhodu pro lidskou prospěšnost. Každým takovýmto dobrým zákonem se přesouvá zodpovědnost za vlastní život z jednotlivce na stát a čím menší má jednotlivec zodpovědnost za svůj život, tím menší iniciativu jednat k jeho zlepšení bude mít.

“Prospěšné pak věci, jsou-li určený zákonem, jsou poutem přírody, a jsou-li určený přírodou, jsou svobodny.”

3. Zákon není všemocný

Zákon není magické omezení, které se při ustanovení přesune do učebnic fyziky, aby bylo vynucováno vesmírem samotným. Všichni občané jej samozřejmě nebudou poslouchat. Zákon musí být vynucen. Zákon musí být vynucen lidmi, kteří nejsou vševědoucí. Proto může dojít přehmatům. K tomu nepomáhá ani fakt, že vynucení zákonů není jednoduché ani u “dobrých” zákonů pro právoplatně poškozenou stranu. Musí věnovat procesu mnoho času, přesvědčit soudce a doufat v jeho libost. Proto se mnohdy ani nevyplatí soudní řízení začínat.

Lidská subjektivita

Dobrá, lidé tedy sledují svou přirozenost. A příroda je jen jedna. Znamená to tedy že všichni chceme to stejné? Dle Antifóna nikoliv. Každý jedinec má jiné zájmy a jiné hodnoty, proto ze své přirozenosti bude sledovat také jiné cíle. U žádného z těchto cílů ale nemůžeme zákonem říci, že by byl jeden lepší než druhý. Každý užívá svých prostředků, jak nejlépe může a jak nejlépe umí. Proto není z jakýchkoliv důvodů obhajitelné, aby zákon dával přednost např. úsporám před spotřebou nebo naopak. Akorát by tím ukázal platnost prvního bodu kritiky zákonů. Zvláště případům znehodnocení úspor Antifón věnuje zvýšenou pozornost. Žádný úředník přeci není vševědoucí, aby mohl všem lidem nařídit, kolik z jejich úspor se pro ně vyplatí spořit či utratit. A žádný filozof také nemůže nařídit, zda je jedno lepší než druhé. To, jaký postup si člověk zvolí, je pouze otázka osobních preferencí.

“Druzí však pracují, šetří, namáhají se, ukládají peníze a mají z toho radost, jakou si lze jen představit. Zato vybírají-li peníze a užívají-li jich, mají bolest, jako by si odnímali své maso.”

Lidská rovnost

Lidé si mnohdy spojují demokracii s lidskou rovností. V dobách antiky to od pravdy nemohlo být více daleko. V demokracii zde nalezneme mnoho různých vrstev, od šlechticů až po otroky. A intelektuálové i s předními filozofy této doby toto zřízení společenských vrstev ve velkém množství podporovali. Proti nim se ale postavil právě Antifón, který tvrdil že lidé si jsou ze své přirozenosti rovní. 

“Ty, kdo pocházejí ze vznešených, otců, máme v úctě a vážnosti, ale ty, kdo nepocházejí ze vznešeného rodu, nemáme v úctě a vážnosti. V tom se k sobě chováme jako barbaři, neboť jsme od přírody všichni ve všem stejné zrozeni, i barbaři i Řekové. Dokazují to věci od přírody všem lidem nutné; všichni si je mohou stejné opatřit a v nich ve všech se od nás neliší ani žádný barbar, ani Řek. Neboť všichni dýcháme do vzduchu ústy a nosem a všichni jíme rukama…”

Pár citátků o životě

Je těžké si představit, jak moc by vypadala historii jinak, kdyby se Antifónovy nápady zachovaly a ovlivnily západní společnost v takové míře, jako myšlenky Aristotela či Platóna. Je možné, že bychom se liberálních společností a idei lidských práv dočkali o několik století dříve. O těchto věcech ale nemá cenu spekulovat. Každopádně se jedná o mimořádného myslitele, jehož dílo by nemělo být zapomenuto a jehož poučky nám mohou prospět v každé době.

Proto bych chtěl na závěr zmínit i několik jeho citátků ze života a o životě:

“Čas, nejcennější výdaj.”

“Nemoc je svátkem pro lenochy, neboť nejdou za svou prací.”

“Není možno opravit život tak, jako kameny ve hře”

“Někteří nežijí přítomný život, nýbrž se připravují s velikou horlivostí, jako by měli žít nějaký jiný život, ne přítomný, a zatím uniká zbývající čas.”

“Kdo po hanebných nebo špatných věcech ani nezatoužil, ani se jich nedotkl, není rozvážný, neboť není pak nic, co by byl přemohl a osvědčil se tak řádným.”

Zdroje

SAUNDERS, Trevor. Antiphon the Sophist on Natural Laws. The Proceedings of the Aristotelian Society. Oxford University Press, 1978, 1977-8(1), 215-236.

SVOBODA, Karel, ed. Zlomky předsokratovských myslitelů. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1944. 175 s. cnb000764151.

GRAESER, Andreas. Řecká filosofie klasického období: sofisté, Sókratés a sokratikové, Platón a Aristotelés. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2000. 445 s. ISBN 80-7298-019-X.

Tags:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.