26.11.2022 | Lucie Komárková, Teodor Kuběna, Ketevan Kartsydze | 5 minut čtení
Konference Studentů za svobodu Legalize It! se odehrála 5. listopadu v Praze. O čem byla? Kdo na ní vystoupil? V sérii rozhovorů s řečníky na naší konferenci vám představíme témata z oblasti drogové politiky a adiktologie, ale také praktického fungování obchodu s drogami, vymáhání drogové války a dopadu na oběti této politiky.
Mezi řečníky na konferenci byli i dva naši členové, Teodor Kuběna a Lucie Komárková, kteří ve svém společném příspěvku rozebírali fungování darkmarketů. O co se jedná? Měly by být zakázány? Čtěte níže!
Co to je darknet?
Lucka: Darknet je prostor na anonymní části internetu, kde se anonymně střetává nabídka a poptávka po věcech, které si jinak člověk nemůže bezpečně koupit.
A jak to funguje?
Teo: Já bych ještě navázal na Lucku, že je dobře si rozdělit na clearnet, tedy normální či obyčejný čistý net, na který se dostanete normálně. Potom deepweb, což je hluboký internet, kde je všechno za heslem, a potom je darknet – to je ta část toho deepwebu, která je nějaká pofidérní. Funguje to tak, že potřebujete speciální techniku, která vám umožní tam brouzdat. To je zpravidla nejčastěji Tor, cibulový prohlížeč nebo třeba I2P… Nebo jiné prohlížeče, které vám umožní anonymně se pohybovat na internetu.
Takže úplně kdokoliv, třeba já, když si stáhnu Tor, můžu mít přístup na darknet?
Teo: Ano.
Nic jiného nepotřebujeme?
Lucka: Ne, ale musí se brát v úvahu, že ta možnost vyhledávání věcí na darknetu není tak jednoduchá jako jsme zvyklí třeba u Googlu.
Teo: Přesně tak, protože normální internet je zaindexovaný, takže člověk jenom hledá mezi těmi indexy. Ale deepweb zaindexovaný není, takže to je v podstatě, jako hledat bez Googlu – musíte tam zadat přesnou adresu, čili přesně vědět, co hledáte.
Jak a proč jste se tématu darknetu začali věnovat?
Lucka: Mě to zajímá, protože když jsem byla mladší, tak jsem hodně řešila rakouskou ekonomii a obecně IT, zajímala mě svoboda. Když vás zajímají tyhle věci, tak dojdete i k necenzurované části internetu. Ať už z toho důvodu, že tam můžete hledat věci a hledat vlastně ve všem. Ne v nějaké škále, ale opravdu ve všem. Za druhé, protože je to nástroj, který vám umožňuje svobodu. A samozřejmě protože většinou svého života se zabývám Bitcoinem.
Teo: Já jsem nejprve deepwebu vůbec nerozuměl, a zajímal jsem se o to vlastně jenom proto, že to bylo něco jako zakázané ovoce. Byly tam zajímavé historky, které mě vždy zajímaly: změněné stavy vědomí, kriminalistika apod. A darkweb v podstatě je takový hodně extrémní průnik všeho, co mě kdy zajímalo. Potom, posledních několik let, jsem na to zapomněl, moc jsem se o to téma nezajímal a s postupem objevování právě těch svobodných, ekonomických libertariánských myšlenek mě to teď zajímá z toho akademičtějšího hlediska. Je to zajímavé místo se zajímavými interakcemi a lidmi.
Existuje na kontrolu darknet specifická legislativa, nebo stát nemá vůbec možnost ovlivňovat nebo omezovat tento prostor?
Teo: Pro darknet platí stejná legislativa jako pro normální internet. Akorát na tom darknetu je lehčí dělat zakázané věci.
Lucka: Ano, protože je to těžko vymahatelné. Respektive, ona většina těch věcí jde vystopovat. Obzvlášť když člověk není pozorný. Ale náklady na vymáhání se pohybují tak vysoko, že se prakticky mohou stopovat jen určité osoby, u kterých je stoprocentní jistota, že vedou nějakou zásadní trestnou činnost, a za které ty peníze má smysl utratit.
Teo: Já bych řekl, že je lepší o tom nepřemýšlet tak, že deepweb je to místo kde se odehrává trestní činnost, ale spíš že se kriminalita přesunula z normálního internetu, protože to není dostatečně kvalitní nástroj, na deepweb, který pro ni poskytuje příznivější prostředí.
Na přednášce jste mluvili o Rossu Ulbrichtovi. Je to jedno z prvních jmen, která člověka napadnou při v souvislosti s darkwebovými tržišti. Koho dál lze považovat za tvář darkwebu?
Teo: Určitě je to Alexandre Cazes, zakladatel AlfaBay. Potom Chris Monteiro, o kterém jsem mluvil v přednášce, ale ten není moc známý.
Proč právě Chris Monteiro?
Teo: Já jsem ho dnes nazval hrdinou darkwebu. On v podstatě hackuje fejková tržiště, kde se údajně prodávají vraždy na objednávku, což je jeden z mýtů o darkwebu – že se tam dají koupit nájemní zabijáci. To tak ale není, neznáme jediný prokázaný případ. Zkrátka – neděje se to.
Stránky, které je nabízejí, existují, ale jsou to podvody. Vy jim pošlete peníze, oni vás natahují a potom se nic nestane. A Chris, jako investigativní žurnalista a zdatný programátor se nabourává do těchto webů, získá vlastně informace z chatu mezi těmi lidmi, a tak získá a vytáhne ten hit list, který je samozřejmě velice reálný. Ono potom na vraždy stejně nedojde, ale lidé, kteří jsou ochotni zaplatit 5-10 tisíc dolarů za to, aby někdo zemřel, tak to myslí vážně.
Se získaným hit listem Chris informuje lidi na něm, že někdo si objednal jejich vraždu. Řeší to také s policií, a od roku 2020 se mu už podařilo dopadnout 25 lidí. Policie jej první 4 roky ignorovala, i když několikrát upozornil na různá jména. Když ti lidé potom zemřeli, zřejmě ten člověk, který si chtěl objednal jejich vraždu, ztratil trpělivost a vykonal ji vlastníma rukama. Získat si důvěru vyšetřovatelů trvalo 4 roky, ale Chris měl trpělivost, nevzdal se, a teď se to konečně začíná vyplácet.
A poslední otázka: jaké jsou ty největší mýty, co slýcháte o darkwebu?
Lucka: Že se za všechny nelegální věci na darkwebu platí Bitcoinem. Je to sice možná bezpečnější než používat americký dolar, ale když už člověk kryptoměnám a darkwebu rozumí, tak použije spíš Monero nebo dříve něco jako Z-cash. Navíc většina kriminální a nelegální činnosti se stále odehrává v americkém dolaru, v hotovosti.
Teo: Jeden z mýtů je, že se podíváte na darkweb, a teď na vás vyskočí dětské porno, zabijáci a všechno. To tak není. Darkweb je strašně těžké místo k navigaci, a člověk se musí extrémně moc snažit, aby nějakou tady z těch opravdu špatných věcí našel. Trvá to hodiny, a ještě většinou je to navíc ve výsledku podvod nebo fake. Samozřejmě, dají se tam najit i reálné špatné věci. Za druhé, najít i ty podvody je těžké kvůli zmíněné obtížné navigaci. Za mě to je ten největší mýtus, že otevřete úplnou Pandořinu skřínku a hned na vás vyskakují úplně nejhorší věci ve světě.
Na darkwebu se dějí v podstatě ty samé věci, které se dějí v reálném světě, neděje se tam nic výjimečně hrozného nebo jiného. Slyšel jsem odstrašující případy, které byly opravdu totální psycho, a které mi přijdou nepředstavitelné. Jsou tam normální lidi stejně jako ve fyzickém světě, akorát jim darkweb poskytuje místo, kde se mohou schovat a jednat s větší svobodou.