16. 3. 2025 | Tomáš Novotný | 7 minut čtení
Sitcomy jako South Park jsou známé především svým černým humorem a ostrou satirou, která si bere na mušku společenské i politické jevy. V tomto článku se podíváme na několik epizod, které trefně ilustrují selhání centrálního plánování, absurditu vládních regulací a nevyhnutelnost černého trhu tam, kde stát zasahuje do svobodného rozhodování jednotlivců.
Gnomes (S02E17)
Epizoda se točí kolem školního projektu, v němž skupina třeťáků vedená Tweekem dostane za úkol napsat esej o podnikání. Tweekův otec, majitel malé kavárny, je na pokraji krachu kvůli rostoucí konkurenci velké korporace Harbucks. Když se kluci snaží napsat esej u Tweeka doma, objeví se skřítkové kradoucí spodní prádlo (Underpants Gnomes), kteří provozují záhadný byznysový model:
- Sbírat spodní prádlo
- ????????
- Profit
Tito skřítci symbolizují neefektivní centrální plánování – podobně jako státní plánovači, kteří mají velké cíle, ale nejasnou strategii, jak jich dosáhnout. Epizoda paroduje vládní programy, které zavádějí subvence bez pochopení tržních mechanismů.
Například Sovětský svaz měl pětileté plány, které stanovovaly obrovské cíle v průmyslu, ale ignorovaly skutečné potřeby spotřebitelů. Výsledkem byla nadprodukce nepotřebného zboží a nedostatek základních surovin.
Epizoda ukazuje častý omyl – obviňování velkých firem z likvidace malých podniků, zatímco se přehlíží fakt, že zákazníci dobrovolně volí lepší nebo levnější produkty. Otec Tweeka kritizuje Harbucks, ale nakonec přizná, že jejich káva je lepší než ta jeho. Tím epizoda ilustruje základní principy volného trhu – firmy prosperují díky spokojeným zákazníkům, nikoliv kvůli spiknutí nebo zásahům státu.
Zároveň ale nelze ignorovat, že velké korporace často využívají svého vlivu ke spolupráci se státem, aby si zajistily protekční regulace, které odstraní menší konkurenci.
Margaritaville (S13E03)
Stan koupí svému otci mixér Margaritaville.Do South Parku však přijde finanční krize a vrátit ho se ukáže být téměř nemožné kvůli regulacím a neprůhlednosti finančního systému. Stan se ve snaze mixér vrátit ocitne na náročné výpravě mezi institucemi.
- Obchod, kde mixér koupil – odkazuje ho jinam.
- Oddělení reklamací – posílá ho k výrobci.
- Výrobce – odkazuje ho na banku, protože mixér byl koupen na splátky.
- Banka – odkazuje ho na Ministerstvo financí.
- Ministerstvo financí – přesměruje ho na Federální rezervní systém, kde ekonomická rozhodnutí činí slepice klovající do tabulky.
- Mixér mezitím ztrácí veškerou hodnotu
Tento absurdní cyklus paroduje byrokracii, nesmyslné regulace a složitost finančního systému.
Randy Marsh v epizodě tvrdí, že za ekonomickou krizi mohou chamtiví občané, zatímco Kyle ukazuje, že problém tkví v samotném systému, který funguje na dluh. Epizoda zároveň nepřímo ukazuje, že v současném finančním systému je zadlužování často racionální volbou.
Centrální banky uměle snižují úrokové sazby a tisknou peníze, čímž podporují inflaci – tedy znehodnocování měny v čase. To znamená, že dlužníci jsou odměňováni (protože splácí v méně hodnotných penězích), zatímco věřitelé jsou penalizováni (protože jejich úspory ztrácí kupní sílu). Tento systém vytváří morální hazard, kdy lidé i firmy přijímají nadměrné riziko, protože spoléhají, že stát či centrální banka je v případě problémů zachrání – například skrze záchranné balíčky pro banky nebo tištění nových peněz.
Tento stimul vede k tomu, že dluhy neustále rostou a ekonomika se stává stále závislejší na levném úvěru. Na volném trhu by se přirozeně vytvořil tlak na úspory a zdravější finanční rozhodování, ale současný systém dluh podporuje a trestá spoření. O tomto jevu pojednává například Dambisa Moyo ve svém článku „The Moral Hazard of Lower Interest Rates“.
Randyho přístup odráží realitu, kdy státy přenášejí důsledky svých selhání na běžné občany. Kyle naopak prosazuje individuální odpovědnost a nakonec „odpouští dluhy“, čímž restartuje ekonomiku. To odkazuje na myšlenku, že se trh dokáže sám regulovat, pokud mu stát nepřekáží.
V historii najdeme paralelu v krizích 1920 a 2008. Po krizi 1920 USA nezasahovaly, což vedlo k rychlé obnově ekonomiky. Naopak v roce 2008 vlády zachraňovaly velké banky, čímž umožnily „morální hazard“ – banky věděly, že stát je podrží nad vodou, i když udělají chyby. (BER), (FRH).
Medical Fried Chicken (S14E03)
V South Parku je zakázán fast food KFC, protože je považován za zdraví škodlivý. Na jeho místě se otevírá lékárna prodávající léčebnou marihuanu. Cartman, závislý na KFC, začne pašovat smažená kuřata z jiných států a vytvoří černý trh organizovaný jako drogový kartel.
Tato epizoda ukazuje, že když stát zakáže něco, po čem je poptávka, trh si vždy najde cestu. Místo toho, aby stát nechal lidi svobodně rozhodovat, zavádí zákazy, které vedou k nelegálnímu obchodování.
Paralelou může být „War on Drugs“ – zákaz drog nevedl k jejich zmizení, ale naopak vytvořil prostředí, ve kterém se drogy obchodují nelegálně. Výsledkem je, že takový trh je obvykle dražší, riskantnější a produkty často nejsou tak kvalitní, jako by byly prodávány na legálním trhu. Namísto volného rozhodování jednotlivců tedy státní zákazy vytvářejí dodatečné komplikace a negativní externality.
Podobný fenomén vidíme například ve Francii, kde vysoké daně na tabák vedly k vzniku obrovského černého trhu s pašovanými cigaretami. (PMI)
Randy Marsh si v epizodě úmyslně způsobí rakovinu varlat, aby získal přístup k léčebné marihuaně. Epizoda satiricky poukazuje na to, že pokud stát nastaví takové podmínky, které nedovolují běžným občanům snadný přístup ke zdravotní péči nebo lékům, lidé mohou být nuceni uchylovat se k riskantním a destruktivním opatřením, aby si zajistili to, co chtějí nebo považují za nezbytné.
To je jasný příklad toho, jak přehnané regulace mohou vytvářet podmínky pro nelegální a neetické chování, protože lidé se vždy přizpůsobí a najdou cestu, i když za cenu absurdity a poškození vlastního zdraví.
Goobacks (S08E07)
V této epizodě se začnou v městečku South Park objevovat imigranti z budoucnosti – cestují časem zpět, aby si našli práci, protože jejich vlastní doba je chudá a nevyskytují se v ní žádné příležitosti. Tito “goobacks” jsou ochotni pracovat za mnohem nižší platy, než místní obyvatelé, což způsobí, že američané začnou přicházet o práci.
Místo přizpůsobení se konkurenci nebo hledání efektivnějšího způsobu výdělku reagují obyvatelé hysterickým a radikálním způsobem. Rozhodnou se přestat mít děti, aby v budoucnosti žádní imigranti neexistovali.
Tento díl skvěle paroduje ekonomické i politické mýty spojené s imigrací a trhem práce.
Tržní síly jsou neúprosné – Pokud existuje nabídka levnější práce, ekonomika se přizpůsobí, ať už se to lidem líbí nebo ne. Zákazy nebo regulace mohou tento proces zpomalit, ale nemohou ho zcela zastavit.
Strach z imigrace často ignoruje tržní principy – Místo aby lidé hledali, jak mohou v systému uspět, obviňují z vlastních neúspěchů někoho jiného.
Regulace trhu práce škodí i místním – Regulace trhu práce, jako je stanovení minimální mzdy, chrání místní pracovníky tím, že zabraňuje přímé konkurenci se zahraničními pracovníky, kteří by mohli pracovat za ještě nižší mzdy. Současně však migranti nejsou jen levnější pracovní síla – působí také jako spotřebitelé a podnikatelé. Často zastávají méně kvalifikované pracovní pozice, což umožňuje místním zaměřit se na pozice s vyšší přidanou hodnotou. Tím vzniká dynamická rovnováha, která podporuje nejen ochranu místních zaměstnanců, ale i celkový ekonomický rozvoj.
Paralela s reálným světem se nám jeví každý den. Současná debata o imigraci často zapomíná, že pracovní trh je flexibilní a že bariéry a zákazy mohou vytvořit víc škody než užitku.
Regulace zkrátka nefungují
Epizody South Parku ukazují, jak státní zásahy do ekonomiky často selhávají a místo řešení problémů vytvářejí nové absurdity. Ať už jde o regulace deformující trh, zákazy vedoucí k černému trhu nebo neefektivní přerozdělování zdrojů, South Park nám s nadsázkou připomíná, že svobodný trh a individuální odpovědnost fungují lépe než centrální plánování. Možná je načase začít brát jeho lekce vážněji.
