31.7.2023 | Filip Blaha | 3 minuty čtení
Ve světle událostí minulého roku slyšíme více než kdy jindy o myšlence „Zelené dohody pro Evropu“. Používání zemního plynu, který se stal nedostatkovým zbožím, bylo považováno za jednu z klíčových součástí nadcházející transformace. Ačkoli nepochybně také vytváří uhlíkovou stopu, díky vyspělým technologiím a zejména filtrům představuje mnohem menší zátěž pro životní prostředí než konvenční uhelné elektrárny používané k výrobě tepla a elektřiny. Navzdory složitosti však celá situace výrazně posiluje argumenty pro změnu způsobu, jakým chce Evropská unie chránit životní prostředí.
Mnoho kritiků tohoto plánu EU označuje celou zelenou transformaci za škodlivý proces. Toto úsilí však lze samo o sobě označit za legitimní. Řešení globálních problémů, mezi něž nepochybně patří i změna klimatu, je jednou z důležitých funkcí Evropské unie. Problém však vyvstává, když se Evropská unie vedle požadavků na udržitelnou výrobu energie pokouší ovlivnit i složení energetického mixu. V takovém případě bohužel trestuhodně ignoruje místní specifika jednotlivých zemí EU a z nich plynoucí různé možnosti a příležitosti pro výrobu energie. Jde o problém, kterým bude ze své podstaty trpět jakýkoli centrální plán tohoto rozsahu. Z této skutečnosti také vyplývá rozporuplná nespokojenost mezi členskými státy, kdy Francie a Česká republika dlouhodobě kritizují opomíjení jaderné energie, zatímco Rakousko se domnívá, že podpora této energie je již příliš vysoká. Evropská unie tak jednoduše dokáže svým jednáním podráždit každý členský stát.
Zatímco skandinávské nebo pobaltské země mohou díky své pobřežní poloze ve velké míře využívat obnovitelné zdroje energie v podobě větrných a vodních elektráren na moři, u většiny vnitrozemských států tomu tak není. Proto si přejí zachovat jadernou energetiku.
Neúčinnost tohoto přístupu pouze podtrhuje závislost na strategických surovinách, jako je zemní plyn. V tomto případě se tedy dosavadní snahy o začlenění plynu do energetického mixu jeví přinejmenším jako neproveditelné, ne-li naivní. Je však nutné mít na paměti, že se nejedná o smutnou náhodu, ale o logický důsledek tohoto centrálního plánu. Jediný způsob, jak se v budoucnu podobným situacím vyhnout, je přenechat tyto pravomoci národním vládám, nebo ještě lépe, svěřit je do kompetence regionů.
V prvním případě by stačilo, kdyby Komise přestala prosazovat solární a větrné elektrárny na úkor jiných udržitelných zdrojů energie, jako je jaderná energie. Členské státy by pak jistě mohly nahradit energii získávanou z fosilních paliv. Myšlenka přenést pravomoci a finance spojené s výrobou energie na úroveň regionů a měst se zdá být poněkud radikálnější a ambicióznější. V době rozvoje malých jaderných reaktorů a jiných decentralizovaných zdrojů energie by to nepochybně byla příležitost co nejvíce zohlednit místní specifika a plně propojit rozhodování o transformaci s těmi, jichž se to týká nejvíce: běžnými občany.
Tuto jadernou decentralizaci však do jisté míry brzdí neúplný právní a regulační rámec, neboť SMR jsou v současné době regulovány stejným způsobem jako velké jaderné reaktory, přestože představují mnohem menší riziko. V zájmu rozvoje této technologie je proto nutné definovat vhodný právní a regulační rámec pro SMR, který by z nich učinil mnohem dostupnější alternativu pro výrobu elektřiny a tepla. Evropská unie by mohla sloužit jako platforma pro podporu takových právních předpisů a pomoci například harmonizovat bezpečnostní kritéria a další požadavky.
Tím by pak Evropská unie plnila svou úlohu platformy, či přesněji nástroje k řešení klimatických změn a krizí podobného rozsahu. Nikoliv jako pán, ale jako sluha členských států.
Úvodní snímek od wirestock z webu Freepik.com.
Pomozte nám šířit svobodu
Podpořte Students for Liberty v naší činnosti. Díky soukromým příspěvkům můžeme nadále publikovat obsah, vydávat tištěné materiály a pořádat vzdělávací akce. Budeme taky velmi rádi, pokud nám pomůžete rozšířit obsah mezi další lidi.
Podpořte nás Sdílet na Facebooku
Sledujte nás!
Naši aktivitu můžete sledovat taky na sociálních sítích!