24. 1. 2024, původně vydáno 11. 12. 2018 | Steven Horwitz | 4 minuty čtení
Text je pokračováním prvního dílu o ekonomických omylech, který můžete číst na našem blogu.
Druhým omylem je přesvědčení, že ekonomiky vyžadují, aby je někdo nebo nějaká skupina navrhovala a/nebo řídila. Často je toto přesvědčení spojeno s argumentem složitosti: pouze jednoduchá ekonomika by mohla být ponechána sama sobě. Složité, vyspělé ekonomiky, jako jsou ty na většině zeměkoule, vyžadují ke svému správnému fungování lidský dohled a regulaci.
Jádro tohoto omylu spočívá v tom, že ignoruje myšlenku spontánního nebo nenavrženého řádu. Hlavní linie ekonomického myšlení se v posledních 250 letech soustředila na pochopení způsobů, jakými mohou dobré společenské instituce vést sebevědomé jedince ke spolupráci a koordinaci způsobem, který nikdo z nich nezamýšlel. Tato myšlenka byla základem metafory Adama Smithe o „neviditelné ruce“, která vede lidi k vytváření výhod, jež nikdo z nich nezamýšlel, a práce Carla Mengera o sto let později, který se ptal, jak je možné, že vznikají instituce, které nikdo nechtěl. Ve 20. století F. A. Hayek posunul tuto myšlenkovou linii o krok dále a vysvětlil, jak trhy vytvářejí koordinaci a řád tím, že lépe využívají rozptýlené a tiché znalosti, než by to dokázal jakýkoli jiný systém.
To vše jsou formulace konceptu spontánního řádu, který tvrdí, že mnohé z našich nejužitečnějších norem, postupů a institucí jsou výsledkem lidské činnosti, ale nikoliv lidského záměru. Vzpomeňte si na to, jak se prošlapává cesta čerstvým sněhem na otevřeném nádvoří v univerzitním kampusu. Lidé musí udělat první kroky sněhem. Jiní vidí stopy a jdou tam, kde je to o něco snazší. Jak se sníh pomalu udupává, začíná se objevovat cesta. Takových cestiček se na nádvoří pravděpodobně bude křížit několik a všechny budou odrážet směry, kterými studenti a vyučující potřebují jít. Tento systém cest nikdo nenavrhl a nikdo neumístil cedule, které by lidi naváděly k chůzi v určitých místech. Tyto cesty vznikly spíše jako výsledek lidské činnosti, ale ne lidského návrhu.
Takové spontánní uspořádání poznáváme v přírodě díky darwinovské evoluci. Celá teorie evoluce prostřednictvím přírodního výběru je teorií vznikajícího řádu. V přírodě neexistuje žádný plánovač, spíše se předávají varianty, které zlepšují šance na přežití a rozmnožování, což vede ke změnám, díky nimž jsou živé organismy lépe přizpůsobeny svému prostředí. Řád vzniká bez plánu. Stojí také za zmínku, že Darwin převzal mnoho svých myšlenek o konkurenci a evoluci od sociálních myslitelů, jako byli Smith a David Ricardo.
Problém je v tom, že mnozí, kteří tuto myšlenku přijímají pro přírodu, nedokážou pochopit, jak stejným způsobem fungují sociální systémy. Ve skutečnosti stejné argumenty, které se používají na podporu spontánního řádu v přírodě, fungují i ve společnosti. Námitku, že příroda nemohla vytvořit něco tak složitého, jako je lidské oko, lze vyvrátit poukazem na to, že právě jeho složitost mohla vzniknout pouze procesem, který fungoval v dlouhém časovém rozpětí a který měl schopnost oddělit prospěšné okrajové změny od škodlivých. Přesně tak funguje evoluce. A tržní ekonomika funguje stejně, i když mnohem rychleji díky schopnosti lidí předávat si získané kulturní adaptace.
Ceny a ziskové signály trhu poskytují zpětnou vazbu, která informuje výrobce o tom, zda vytvořili hodnotu pro ostatní. Na skutečně konkurenčním trhu zisky naznačují, že spotřebitelé oceňují zboží více než jednotlivé vstupy, které byly použity k jeho výrobě. Pokud je vaše hotová pizza zisková, znamená to, že má pro spotřebitele větší hodnotu než součet hodnoty mouky, droždí, sýra, omáčky, feferonek a práce, která byla vynaložena na její výrobu. Firmy, které tímto způsobem vytvářejí hodnotu, což se projevuje jejich zisky, přežijí, a firmy, které hodnotu ničí, což se projevuje ztrátami, nakonec zaniknou.
Tento proces a obecnější proces, který vytváří ekonomický řád, nemůže fungovat, pokud nejsou správná institucionální pravidla hry. Na rozdíl od biologické evoluce, kde je prostředí pro konkurenci dáno přírodou, je prostředím v sociální konkurenci soubor pravidel a institucí, které přijme každá společnost. Pokud tato pravidla jasně definují a chrání soukromé vlastnictví, vynucují dodržování smluv, respektují právní stát a zajišťují zdravé peníze, pak konkurence, která v jejich rámci probíhá, povede k hospodářské koordinaci a společenskému pokroku. Naopak, pokud jsou pravidla špatná, například když penalizujeme zisky nebo dotujeme ztráty, konkurenční chování jednotlivců a firem nepovede k vytvoření řádu a společenské spolupráce. Při špatných pravidlech a institucích signály neodměňují chování vytvářející hodnoty, čímž se rozbíjí mechanismus, jímž se chování zaměřené na vlastní prospěch usměrňuje do nepředpokládaného společenského řádu.
To, co nám ceny a zisky za správných institucí umožňují, je sdělovat zbytku společnosti naše vlastní poznatky – z nichž některé možná ani nejsme schopni vyjádřit slovy nebo čísly – prostřednictvím našich nákupů a prodejů. Tyto ceny a zisky tvoří složitý komunikační systém, který se mění a posouvá podle toho, jak se rozhodujeme o nákupu nebo prodeji. Tyto měnící se ceny a zisky poskytují prodávajícím znalosti i podněty k tomu, aby podle nich upravili své chování. Ti, kteří tak činí, jsou úspěšní, a ti, kteří tak nečiní, se ocitají v neúspěchu.
Když se vlády pokusí navrhnout výsledky trhu, zjistí, že není možné získat všechny znalosti potřebné k tomu, aby věděly, jak nejlépe jednat, protože politická opatření nemohou zachytit všechny znalosti, které mohou být zpracovány decentralizovanou komunikační sítí trhu. Schopnost trhů využívat znalosti tímto způsobem a umožnit nám komunikovat napříč našimi individuálně omezenými zornými poli nám umožňuje vytvářet takovou úroveň ekonomické komplexnosti, které by se projektanti nikdy nemohli vyrovnat. Komplexní moderní ekonomiky nepotřebují plánovače. Ti, kdo si troufají navrhovat, ve skutečnosti situaci ještě zhoršují, protože se potácejí bez osvětlení tržními signály, které generují volby spotřebitelů a výrobců.
Text je překladem druhé části článku o ekonomických omylech od ekonoma Stevena Horwitze. Z originálu Three Widely Believed Economic Fallacies přeložil Radek Cieslar. Pokračování bude již brzy publikováno na tomto blogu. Překlad Horwitzovy knihy Úvod do rakouské ekonomie naleznete na našem webu E-book: Úvod do rakouské ekonomie.
Úvodní snímek převzat z FEE.
Pomozte nám šířit svobodu
Podpořte Students for Liberty v naší činnosti. Díky soukromým příspěvkům můžeme nadále publikovat obsah, vydávat tištěné materiály a pořádat vzdělávací akce. Budeme taky velmi rádi, pokud nám pomůžete rozšířit obsah mezi další lidi.
Podpořte nás Sdílet na Facebooku
Sledujte nás!
Naši aktivitu můžete sledovat taky na sociálních sítích!